Sklepení

[Remus Lupin]

*stojí u mříže, svaly pod srstí napjaté, očima ji upřeně pozoruje a neuhýbá pohledem...když se jejich čumáky přiblíží, neodolá a lehce do jejího drcne*

[Styx]

+osmělí se, když vlk nereaguje nepřátelsky a dlouhým jazykem mu láskyplně olízne jeho chlupatou tlamičku:D. Pak si lehne na zem co nejblíž k němu, rozhodnuta proležet tam s ním třeba celou noc. Prostrkuje přes mříž čumák a jemně si ho očichává. Proměnit se zpátky do lidské podoby si ale zatím netroufá+

[Remus Lupin]

(lááách, no to je zvěřinec, tohleto:D)

*chvíli zkoprněle kouká, že je myt, pak se trochu oklepe a přátelsky blafne..konečně se trochu vzpamatoval a vlkodlačí lektvar zabírá...jak si tam lehne, tak chvíli přešlapuje....šelma v něm mu spíš nařizuje běžet a něco uštvat a zakousnout, tak chvíli váhá, ale nakonec si lehne ze svojí strany, jak je rozježený, tak chlupy se dotýká její srsti, hlavu složí na packy a odfrkne si*

[Styx]

+to není myt, to je projev přátelství:D. Spokojeně zavrní, jak si k ní Remus lehne, teplo z jeho kožichu ji v chladné cele i přes tu mříž příjemně zahřívá. Chvíli ještě počká, pozoruje ho a tiše přede (přede lev?:D). Když vidí, že vlkodlak neprojevuje sebemenší známky nepřátelství, po chvíli váhání se zvedne a opatrně se promění v dívku. Je sice nebezpečně blízko mříže, ale je připravena bleskově uskočit, kdyby se to vlkovi, jenž Remuse ovládá, nelíbilo. Netuší, jak hodně má Remus nad sebou kontrolu+

[Remus Lupin]

*heh, ale umýt vlkodlaka taky nezaškodí:D...po očku ji sleduje, i když to vypadá, že odpočívá. (Jestli přede, to nevím...mňaukat neumí myslím, jen řvát...mňaukat umí jen gepard, spíš až poštěkává) Když se promění zpátky v člověka, trochu se oklepe, jak mu magie sjede po kožichu a o něco se odtáhne do bezpečné vzdálenosti, ne že by v něm nějak extra vlk se bouřil, spíš s letitého zvyku co nejvíc se lidem během úplňku vyhýbat*

[Styx]

+jak jí Remus uteče, trochu zalituje, že se proměnila, když jim bylo tak dobře, ale ve zvířecí podobě by si s ním nemohla povídat a noc je dlouhá. Přitiskne čelo k mříži a šeptem na něj promluví+ Remusi... pojď ke mně +láká ho odvážně a čeká, jestli se Remus natolik ovládá, aby beze strachu, že jí ublíží, dokázal přijít k ní+

[Remus Lupin]

*zase začne přecházet po cele, podobně jako předtím po dvou, teď po čtyřech, když na něj promluví, tak se zastaví a upře na ni vlčí oči a pozoruje ji, bez mrknutí, stojí tiše jako stín, pak udělá nečekaný rychlý krok dopředu...*

[Styx]

+odtáhne se rychle od mříže, jak Remus k ní nečekaně přikročí, ale neustoupí od ní, jen se drží v bezpečné vzdálenosti, aby na ni nedosáhl. Nepozná, jestli přiběhl Remus, protože ho k sobě volala, anebo vlk, kterého nevědomky rozdráždila. Každopádně si je vědoma toho, že to zvíře ve druhé cele není na pomazlení. Otočí se k oknu a chvíli sklesle pozoruje měsíc, plující po noční obloze, odhaduje, kolik času jim ještě zbývá+

[Remus Lupin]

*zastaví se až těsně u mříže, pak udělá krok dva zpátky a usadí se, pozoruje ji, pak se zadívá stejným směrem, jako ona, na šedivou kulatou věc, kterou ted nenávidí nejvíc, jak to jde...zase si lehne, jednu přední packu vystrčí dopředu k mříži, jako by se jí chtěl aspoň takhle pomyslně držet a mhouří oči před měsíčním světlem*

[Styx]

+obezřetně ho sleduje, ale čím dál víc nabývá jistoty, že jí od něj nehrozí nebezpečí, nevypadá útočně. Přesto ale je opatrná, slíbila mu to. Když si vlk zase pokojně lehne, najde v rohu zapomenutou starou deku po nějakém bývalém vězni a složí si ji na zem. Posadí se na ni a opře se o mříž. Chvíli mlčky pozoruje Remuse, ten pohled ji bodá u srdce. Ne proto, že poprvé ve svém životě stojí takhle tváří v tvář vlkodlakovi, ale protože tím nedobrovolným tvorem temnot je člověk, kterého miluje+ Asi bys teď radši běhal po lesích, než být tady zavřený, že? Příští úplněk strávíme spolu už venku +začne si s ním povídat, aby jim čas rychleji plynul+ Mám hlad jako vlk. A co teprve ty +uculí se a tak se s ním baví svým monologem po celou noc. Stíny v cele se pohybují, jak měsíc putuje po obloze a Styx občas pohlédne k oknu. Přestože je hodně unavená a noc pokročila, vydrží zůstat s ním v bdělém stavu+ Zanedlouho už bude svítat +řekne s úlevou, ale zároveň obavou v hlase+