Kancelář Jean-Claudea

[Jean-Claude]

Prosím? *zatváří se na okamžik překvapeně, ale je to jen záblesk* můžete mi říct, jak jste k něčemu takovému dospěla?*nehybně ji sleduje*

[Syriana Spinnel]

Já vím, že je to troufalá žádost *nervozně proplete prsty* ale víte, mám... mám pro něj zvláštní slabost *říká to jako by to snad mohl pochopit* vím, že si zasloužil potrestat, ale věřím tomu, že když je potrestaný takhle, že ho to činí ještě víc... šíleným. To díky těm trestům je takový. Prosím, Jean-Claude *na malinký okamžik se mu zadívá do očí, ale pak rychle ucukne*

[Jean-Claude]

*Nedá najevo žádnou emoci* Nejdřív ze všeho mě zajímá. Odkud máte tuto informaci? A víte taky, co provedl a komu?*zadívá se na ni a oči mu jiskří potlačovaným hněvem* A jak se odvažujete mi zde říct, jak jej mám nebo nemám trestat? *pomalinku se nadechne a pak dodá tišším hlasem* Uvědomujete si, že kdyby na mém místě byl někdo jiný, Aubrey už by tady nejspíš nebyl? *trochu zkoumavě si ji prohlíží*

[Syriana Spinnel]

*Trochu dost se lekne jeho tónu, určitě ho nechtěla naštvat* Já vám přece neříkám jak máte,či nemáte své lidi trestat *to opravdu neměla v úmyslu* jen jsem vám tady přednesla zdvořilou prosbu a mou hypotézu. Ano já vím, co provedl, a taky mám tolik rozumu, že vím, že musí být potrestán. Ale taky jsem s ním byla osamotě a vím jaký umí být zdvořilý a tak, i když to možná bylo jen kvůli vám. Prosím vás *zase k němu vzhlédne a doufá, že se její slova nevyloží špatně* nemáte obavu že to bude ještě horší a bude nezvladatelný? *Zase to řekla blbě a tak rychle dodá* Tím nemyslím, že své lidi nezvládáte *nešťastně si povzdechne, protože se do toho nějak zamotala*

[Jean-Claude]

*Promne si spánky a když se na ni znovu zadívá, zdá se být docela přátelský*Chápu. Ale neodpověděla jste mi na otázku. Nikdo mimo Klub o tom nevěděl. Jak jste se to dozvěděla vy? *malinko si povzdechne, předkloní a opře se o stůl* ano, trest, který dostal si zasloužil...jedině tak totiž je možné Aubreyho zvládnout...hodnotíte ho na základě několika setkání*mrkne na ni* on umí být zdvořilý, okouzlující. I sám za sebe, ale většinou to nedělá jen tak. Proto musí cítit, kde jsou hranice. Pokud je nevidí, zapomene se.*zavrtí hlavou* jeho trest by nebyl tak přísný, ale napadl i mého vlka. To nemohu tolerovat. Ale...*zadívá se na ni*vy si myslíte, že jsem ho dal zamknout do rakve?*zadívá se a z její řeči vyvodí že ano a opět zavrtí hlavou, slabě se usměje* Nedal. *řekne prostě* Veškerý trest, který přijal, se odehrál tady a jen část jsem vykonal já. Tam, kde je, se pouze dává dohromady, bez přítomnosti někoho, komu by mohl ublížit. *zase se opře a odmlčí se, chvíli se zdá být ponořen v myšlenkách* víte, stejně jak mohu některé ze svých lidí potrestat, mohu jim i poté pomoci..*neznatelně pokrčí rameny* Aubrey je na tom teď podstatně líp. Po fyzické stránce*připustí*

[Syriana Spinnel]

*Povzdechne si, protože doufala, že to nebude muset říct, no, ale taky by odtamtud chtěla odejít* Dozvěděla jsem se to od osoby, jíž se celá tahle událost taky velmi týká *upřeně se na něj podívá* prosím, ale neviňte ji z ničeho. Já nejsem z těch co by takovou věc někde šířili, vím, že je to záležitost jen vašeho klubu, a že by mu mohlo uškodit kdyby to někdo věděl. Věřte, že já to nikomu neprozradím. Opravdu. Beccs, mi to řekla proto, že jsem na ni opravdu naléhala, přímo jsem se ptala na Aubreyho a tak *je z toho uplně nešťastná, protože až ted si uvědomila, že by z toho taky mohla mít Beccy problémy a to fakt nechtěla. Neměla ta vůbec lozit no. Když jí vysvětlí, že Aubrey není zamknutý viditelně se jí uleví, aspoň to zkusila*
Jean-Claude já se vám omlouvám, neměla jsem nejmenší právo vás obtěžovat *chce to ještě nějak zachránit* Víte, jsem taková orodovnice ztracených duší *pousměje se*

[Jean-Claude]

*jen přikývne, myslel si to...o svých upírech by to věděl, že se někdo podřekl* Věřím, že to nikde nebudete šířit. Pro vaše dobro.*usměje se na ni*Víte, vlastně mě to překvapuje, protože ona trvala na tvrdém trestu pro něj. *přejede jen tak mimochodem prsty po hraně stolu a sleduje ji* To je v pořádku, Syriano. *a když vidí, jak se jí ulevilo, tak mu to nedá a dodá* jestli vás to potěší, tak vám prozradím, že mu osobně posílám část své energie, aby se uzdravil rychleji. Tak trochu doufám, že ho to na chvíli přivede k rozumu.*zasměje se* Ztracených duší...to je hezké...*zadívá se na ni takovým trochu smutným pohledem, který je těžký staletími a zkušenostmi* možná byste měla začít u sebe...*řekne tiše a pak dodá* až se Aubrey vrátí, nebudu mu bránit se volně pohybovat. Ať už je jakýkoliv, všichni tady jsou svobodní, jak jen to je možné. Je pak jen na vás, co mu dovolíte...Pokud už jste mu nedovolila příliš předtím...*zadívá se na ni vědoucně* jestliže myslíte, že jste s ním v bezpečí, prosím. *pokrčí rameny* Ale jedno vám ještě prozradím. Pokud by se podobná nehoda s fatálními následky stala venku, nebudu k Aubreymu moci být tak shovívavý. Jeho trest bude rovněž ..fatální, protože už nebude jiná možnost. Myslete na to, až zatoužíte s ním být sama. *zvedne se a přejde kolem stolu a posadí se na roh* Nebráním nikomu v životě, který chce vést, jen buďte opatrná na svá přání, ano?*dodá měkce a poslední slova ji obejmou jako kožešina*

[Syriana Spinnel]

Nebudu to nikomu říkat *potvrdí, co již řekla dřív* Jean-Claude já nejsem ztracená *usměje se* vlastně jsem teď možná nejvíc svoucná v mém životě. Ale pokud vám nikdo nevěří, jak můžete dokázat, že jste jiný, než za jakého vás předpokládají? Nemusí to být hned úplně jiný člověk, stačí přece maličkosti, drobnosti. Ano vím, že kdyby to bylo mimo klub, tak už by byl mrtví *pak se tomu ironicky zasměje a zavrtí hlavou* Ač se vám to bude zdát směšné a naivní, já věřím, že by mi neublížil. Opravdu. *usměje se, protože jí samotné to zní hloupě* Děkuji za vaši radu *jeho slova na ni působí jako rada od někoho, kdo má o ni starost. Je to kouzlo? nebo upřimnost? No nejvyšší čas odejít. Vstane a je velmi blízko J-C, dokonce vidí i malé kudrnaté černé chloupky na hrudníku, polkne* Mohu mít ještě jednu troufalou prosbu, vlastně dvě? *souká to ze sebe jak z chlupaté deky*

[Jean-Claude]

Pak se nechám rád překvapit, jak se ukáže, nakolik jste jiná...*pousměje se*třeba ano...možná. Aubrey je velmi impulzivní, někdy dřív činí než přemýšlí..*pokrčí rameny a nakloní hlavu na stranu mírně pobaveně* Ano? Zkuste to..* navrhne medově a v očích mu zajiskří*

[Syriana Spinnel]

*Usměje se* mohl byste zase brzy uspořádat nějaké výjimečné představení? Byla jsem dlouho mimo naši zemi a velmi mi chyběly *doufá, že tahle žádost ho potěší* a ta druhá *na chvilku se odmlčí* Vyřídil byste Aubreymu, že ho pozdravuji a.... no nic *usměje se rozpačitě* asi bych už měla jít. Opravdu děkuji, že jste mě vyslechl a věnoval mi svůj cenný čas. Doufám, že se na mě moc nezlobíte *pozvedne nadějně koutek a asi by už fakt měla vypadnout*