od Rebecca Altamirano » úte lis 13, 2012 1:01 pm
No, to teda nebylo. Povzdechne si a koukne na Aubreyho. Jo, nápodobně... Pousměje se. Hmm, to jsme dva z koho něco padá. Zatváří se znechuceně a seškrábne si něco z nosu. Tak se měj... Mávne mu a kolem stojící obecenstvo vypadá, že to s nima sekne o zem.
Pak se podívá na Charlieho, který mezitím vstal, tudíž musí zas trochu zaklánět hlavu, aby mu viděla do očí. A dneska jí to vadí nějak víc,než jindy. Vlastně jí to dodneška nevadilo. Když vidí, jak se začne tvářit, zamračí se na něj zrovna tak. Co je? Nic mi není, neboj. Ohradí se dotčeně, že dělá, jak kdyby byla naporcovaná na sushi. Jenže vzápětí jí celý obranný postoj úplně rozboří, protože si ji přehodí přes rameno jako nějaký pytel brambor (nebo míčků:D) a zamíří pryč. Okamžik je úplně v šoku z toho,co udělal, ale vzápětí v ní bouchne všechno to, co se během noci stihlo nahromadit. Heeej! Okamžitě mě pusť! Praští ho mírně do ramene. Když nereaguje, přitvrdí s ranami i slovníkem. Ty jeden panovačný cvoku, okamžitě mě postav! Pak mu zasyčí do ucha. Děláš ze mě debila před mými podřízenými a přísahám při Devlinovi, že jestli mě okamžitě nepustíš, žádná svatba minimálně půl století nebude! Je tak vytočená, že jí hlas skřípe, jako dva kusy plechu, drhnoucí o sebe. A o tom,co dnes bylo a jak kdo dopadl, se nehodlám bavit. Dodá ještě studeně a silou vůle od sebe odežene vzpomínku na nevidomé oči mrtvé ženy, která ji prosila o pomoc.
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...