Kancelář Jean-Claudea

[Jean-Claude]

*tiše a naprosto nehybně je pozoruje, oči malounko rozšířené, nasává energii a touhu visící ve vzduchu jako houba.* má to své kouzlo, že?*usměje se na Ashera docela rozverně, jak se hezky přiživil na tom jejich "večeření"* rádo se stalo...*mávne elegantně a ledabyle dlouhými prsty a otočí se na Jasona, který mezitím dojde až k němu a když před ním klekne těsně u jeho nohou jako poslušný psík, tak se v křesle předkloní* není třeba, můj vlku...ale vedl sis dobře...*sjede mu prstem po horké kůži na krku, kde se ranka po kousnutí rychle hojí, setře kapku krve, co mu stékala po krku a labužnicky si ji slízne z prstu* můžeš jít...*propustí Jasona*

[Jason]

*spokojeně sebou zamele po pochvale, chlapecky se usměje a pak maže ven ze dveří, ztráta krve na něm není skoro patrná*

[Asher]

To tedy dalo. Souhlasně kývne a pozoruje Jasona u Jean-Claudových nohou. Moc pěkný pohled. Že bych si zavolal své hyeny? Zamyslí se. Hmm...uvidíme. Pohledem vyprovodí Jasona ze dveří krátce se pousměje.

[Jean-Claude]

*tváří se jako namlsaný kocour a zároveň spokojený hostitel* no...když bys chtěl? (tuším se v dalších dílech objeví hyenodlak ve Slastech, takový Asherův hm..mazlík, řekněme) Tak by se třeba dalo uvažovat...pokud by to bylo dobré pro obchod...*zasvítí mu očka a ležérně zaklapne nějakou složku s účtama a dvěma prsty odpinkne DV do ohně*

[Jean-Claude]

*sedí si v křele, nohy na stole a telefonuje...* Ale jistě monsieur, myslím, že to se rozhodně domluvíme...*na klíně má nějaký šanon ve kterém si odškrtává položky*

[Rebecca Altamirano]

Dojde ke kanclu a zaklepe, po vyzvání vejde. Jean-Claude, doufám, že neruším, ale v baru je potencionální zájemce o práci. Pousměje se. Jmenuje se Ares. Dodá ještě. Kdy by jsi měl čas s ním promluvit? Tázavě nakloní hlavu na stranu.

[Jean-Claude]

*zvedne oči od papírů* zájemce o práci? *zamrká* no tak ho přiveď hned, ma belle...sice nikoho nesháním, ale třeba nám něco zajímavého přednese...*zamyslí se*

[Rebecca Altamirano]

Ok, hned to bude. Usměje se, čistě proto, že na něj se prostě nejde neusmívat a vymázne ze dveří:).

[Rebecca Altamirano]

Zastaví se před kanclíkem a pohlédne na Arese. Přeji mnoho štěstí a jsem zvědavá, jestl rozšíříte náš tým. Usměje se na něj, zaklepe a po vyzvání vejde. Jean-Claude, tak jsme tu. Určitě chcete být o samotě, tak počkám venku. Věnuje oběma okouzlující úsměv, pravda, Jean-Claudovi trochu delší:), vyjde ven a tiše za sebou zavře dveře.

[Ares]

Vejde obezřetně do tmavé místnosti. Když Rebecca odchází, koukne ji na zadek (má ho moc pěkný).
Dobrý večer. Pozdraví poněkud neurvale.