Vchod do podniku

[Manori]

*lekne se až si pustí klíčky do kabelky někam* člověče...co..kde jste se tady vůbec vzal?*zacouvá trochu od něj a zuřivě se snaží najít klíče* a co to jsou vůbec za otázky? po tom vám nic není, co říká nebo neříká manžel...*cuká se*

[Bruno Duvenblejt]

Nenechá se odbýt a dotěrně na ni doráží. Madam, jen pár otázek. Trvá na odpovědích a dá jí jasně najevo, že nemíní odejít s nepořízenou. Mohla byste mi odpovědět, jak se k vám vaši milenci chovají v soukromí?

[Manori]

jak by měli? jako milenci, merline. zeptejte se jich, schválně...*protočí oči a něco mu teda napovídá, na něco z toho, co se ptá* k čemu takové otázky, copak tohle někoho zajímá?nebojíte se spíš vy tady obcházet?*a rozhlídne se významně* třeba by se vám taky mohlo něco přihodit..*přimhouří oči*

[Bruno Duvenblejt]

Všechno si nahrává, fotí a zaznamenává. Proč bych se měl bát? Dělám jen svou práci. Nechci vám přece ublížit. Kromě toho... svítá... A z chutí sype z rukávu další dotěrné otázky, když už se tak pěkně rozpovídala. Nemyslíte si, že si s vámi páni upíři jenom hrají? Vtlačí se za ní málem až do auta.

[Manori]

*sedne do auta* myslím, že už stačilo..i otázky umí být otravné...*usměje se na něj zářivě* ale ne všichni ve Slastech spí...*mrkne na něj* hrají...a hodně...a umí to..naschle.*přibouchne dvířka auta, asi ho jimi trochu majzne, jak se rozmáchne*

[Bruno Duvenblejt]

Udělá ještě narychlo pár průkazných fotek a jak se jí přitom cpe do auta kvůli lepšímu záběru, dveře ho při zavírání lehce fláknou do rozkroku. Zakňučí a ukloní se jí do předklonu, ale hned se hrdinsky narovná. Díky za váš čas, madam. Zazpívá altem.

[Manori]

*jen se škodolibě usměje a lituje, že nemá škodovku, kde by se těma dveřma musela ohnat víc..třeba by z něj vyrazila mezzosoprán* hezký den...*zamává mu a dupne na plyn, takže ho ohodí nějaká sněhová břečka tam a musí uskočit na chodník*

[Rebecca Altamirano]

( )

[Bruno Duvenblejt]

Je celý ohozený rozbředlým špinavým sněhem, kupodivu mu to vůbec nevadí, tak se jen tak ledabyle očistí, aby nešel ulicemi jako prase. Když Manori odfrčí, spokojeně se pousměje pod nos, schová vše do brašny a vycházkovým krokem, jak jen mu to bolavý rozkrok dovolí, odkráčí rovnou do redakce, aby stihl připravit získané materiály do dnešního vydání DV.

(konečně někdo, kdo mu jen nevyhrožuje, ale i koná;))

[Manori]

(nj..ale tak..trošičku..on si vlastně na ty dveře naběhl, že...ale příště se třeba některá se schíz trefí líp a bude soprán:D)