Zbrojnice

[Wenai Lafayette]

Bohužel? Lituješ toho, že nejsi monstrum? Že můžeš mít děti a lásku?

[Geralt]

Wenai +se trochu zarazí+ já nemohu mít děti, ale mohu milovat, cítit smutek, radost, štěstí, chtíč...

[Wenai Lafayette]

+usměje se+ Vidíš já taky nemůžu mít děti. Máme pár věcí společných. Ale jsem ráda, že máš city. +políbí ho na tvář+ No takže, Adéla ti dělala preceptora a dál...?

[Geralt]

+políbí ji na rtíky a taky se usměje+ No Adéla mi dělala preceptora, ale v meči jsem byl mnohem lepší než ona, a měl jsem větší sílu, a tak mě naučila jak využít jiných schopností muže k přesvědčování žen, aby mu dali to co chce, někdy přístřeší, informace, uspokojení potřeb těla. Někdy si říkám, že mi spíš ukázala, jak mohou ženy muže ovládat +pohladí ji po paži+

[Wenai Lafayette]

+culí se+ No musím uznat že tě to naučila skvěle. Měl jsi ji rád?

[Geralt]

+usměje se+ No nemysli si, já jsem samouk, protože asi 8 dní na to ji raději poslali pryč. Byla hezká a byla to první žena kterou jsem měl, ukázala mi něco o čem jsem neměl tušení, bylo to příjemné, ale jestli se ptáš jestli jsem ji měl rád jako tebe, tak ne

[Wenai Lafayette]

Vážně? +culí se+ A jak že to přesně máš rád mě? +ona to sice ví, ale líbí se jí to poslouchat+

[Geralt]

Vážně. Mám tě moc rád, Wenai... +políbí jí a dá to do toho polibku+ mám tě rád tak moc, až mě z toho brní tady +dá jí dlaň na své srdce+

[Wenai Lafayette]

+usmívá se, kouká mu do očí a ve svých má lásku+ Vatt´gherne, lásko. +pak se začne červenat a radši zaboří tvář do jeho vlasů+

[Geralt]

+přitáhne si ji k polibku, její slova mu prozáří oči a usadí se mu v nich takový zvláštní měkký výraz+ Wenai, srdce moje