Druhý pokoj pro hosty

[Marigold]

Nemám. Hned po milování krásné ženy a skládání básní je pobyt v hospodě moje nejoblíbenější činnost +natáhne na sebe hezky svojí kazajku, na hlavu nasadí čepici, bez pírka, na nohy natáhne vysoké boty a je připravený vyrazit+ Taková zaplivané hospoda s ředěným pivem a zasmrádlím jídlem může být dobrou studnicí informací.

[Wenai Lafayette]

+souká se do svých kalhot a haleny+ No, musím si vzít něco slušného na sebe. Tak pojď, půjdem ke mě, já se tam převlíknu a pak se přemístíme Na Mýtinku, to je ta hospoda. +vede ho chodbami tvrze do vyšího patra+ Jo, ještě jsem tě chtěla upozornit, že se tam schází taková zajímavá sebranka. Můžeš tam narazit na vlkodlaka nebo na upíra, ale oni jsou v pohodě. Většinou. Nic ti neudělají, když nebudeš chtít. +zasní se, ale hned se vzapamatuje+

[Marigold]

Co je na tomhle neslušného? +koukne pro jistotu i na svoje obleční+ Například já nemám nic jiného než tohle +připomene že zrovna neoplývá desítkami různých garderob+ Já nemám problémy z různými bytostmi. Pokud se mě nebudou snažit sežrat tak je mi jedno kdo je kdo.

[Marigold]

+Vletí dovnitř, protože pospíchá aby už byl brzo u ní. Rozhlédne se po uklizeném pokoji, sluha se činil. Popadne svou loutnu, zkontroluje jestli není poškrábané nebo nemá strženou strunu, protože je jinde než jí naposledy položil a vratí se zpátky do jejího pokoje+

[Marigold]

+Položí kouly a knihu na postel. Sedne si, konečně se obuje a pořádně oblékne. Potom vytáhne z pod postele svou cestovní tašku, do které začne ukládat svoje věci. Nacpe je tam rychle a kupodivu uspořádaně, načež si sedne, vezme do ruky čapku a brk co dostal apokouší se ho do čapky vetknout. Mračí se přitom jako tisíc čertů+

[Wenai Lafayette]

+když se jakž takž uklidní a vrátí se k sobě a nenajde tam Marigolda tak jde k němu prudce otevře dveře, zarazí se a opře se o rám dvěří, je klidná a vyrovananá a její hlas taky+ Co to děláš?

[Marigold]

+Zvedne k ní oči, ale jen na krátko. Nějak mu je do pláče a nechce aby to viděla+ Měla jsem naprostou pravdu s tím že nemáš povinost se o mě starat, nejsem malé dítě ani senilní stařec +konečně se mu podaří zastrčit brko do kloboučku a nasadí si ho+ Říkám si že první věc co bych měl pro svou samostatnost udělat je odstěhovat se s téhle zlaté klece. Kamkoliv, i kdyby to znamenalo stanovat na nádvoří. Jenže... +zase si klobouček z hlavy sundá a položí ho do klína+ je těžké od tebe odejít +přizná+

[Wenai Lafayette]

A chceš odejít ode mě nebo z Tvrze? +přemýšlí, ale snaží se to nedělat, snaží se ho pochopit, přijde k němu a sedne si vedle něj+ Marigolde, jsme každý docela jiný, ale já chci udělat všechno proto, abych tě pochopila a aby ses u mě měl dobře. Ale mám pocit, že čím víc se snažím, tím míň se mi to daří. +nesměle položí svou dlaň na jeho ruku+

[Marigold]

Ne, od tebe odejít nechci. Mám touhu odejít jen odsud z Tvrze +mávne kolem sebe rukou. Obrátí ruku a sevře tu její. On se nezlobí, i když to tak možná vypadá+ Mluvíš o mě jakobych byl nějaký složitý elfský hlavolam na jehož vyřešení závisí tvůj život. Nejsem, jsem jen člověk +pohladí ji po tváři+ Navíc není soužití muže a ženy jen věčné poznávání a zkoumání rozdílů? Vždyť kde by byla krása kdybychom se navzájem chápali, kdybychom mluvili stejnou řečí a všemu co se ten druhý snaží vyjádřit rozuměli? Mě by to nebavilo kdyby to tak bylo.

[Wenai Lafayette]

Když já se bojím, Marigolde. Nikdy jsem s nikým nechodila, jenom s Geraltem a tak nevím, jak to chodí, prtostě se bojím, že to zkazím a to nechci. Protože tě mám ráda. +sklouzne pohledem na jejich propletené prsty+ Můžem... jestli tu nechceš být... tak můžem jít do tvého světa. +řekne potichu+