Ten pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

Ale počítej s tím, že ona to udělá ve velkým stylu, mraky lidí, spousta jídla a všude tyl. A kněz. +koukne na něj vážně+ Jako fakt. +kývne a koukne na verše+ A proč? +nechápe+ Nějak si tě nedokážu představit recitovat verše dámě.

[Locke Lamora]

Och nene, nic takovýho. já mám plán +zaťuká si na hlavu, kde má mozek+ dej mi pár dní a Phillipa mě bude zobat z ruky. Přinejhorším tě prostě unesu +uculí se+ Nedokážeš si to předsdtavit? +podívá se na ni ohromeně, vstane, rozloží si knížku na ruce, nasliní si prst a hledá nějakou krátkou básničku. Pak se na ni významně podívá a spustí+

Jsou bílá rána, kdy k nám vchází ticho
- z promrzlé noci,
ty stíny očí
- snad jen měsíc ví to.

Když maluje se zlatá brána
a pluje mezi hvězdami ,
ten paprsek skel
- propouští ho z rána.
To jitro,
rozzáří se
- nad námi.

Tak utichá i noční bouře,
krajinou potůčků
- tenkých žil.
Jak paví chvost z barevného kouře
- já tady bloudím,
déšť mi cestu smyl.

[Wenai Lafayette]

Oblbnou Phillipu je snažší než zavřít slepici do kurníku. +ušklíbne se+ Mohly by sme utýct z tý svatby. Oba, většinou utíká jenom jeden. +zamyslí se+ No to snad... +spline jí ze rtů a sleduje ho, jak recituje a na konci básně už předstírá hluboký spánek a chrápe u toho

[Locke Lamora]

Když je to teda tak snadný, tak proč na tom nemakáš? +zazubí se a když vidí že dělá že chrápe tak se naoko napučí+ no jo no jo! +zaklapne knížku+ zapomeňte dámo, že vám ještě někdy něco odrecituju! nejsem Jean Tannen!

[Wenai Lafayette]

+otevře oči a posadí se+ No, to teda nejsi a to je jedna z věcí, co se mi na tobě líbí. +uculí se na něj+ Ono, když to není tak jednoduchý. +zatváří se zamyšleně a ztrápeně+ Nikdy mi nevěří a vždycky dělá všechno, aby mě co nejvíc potopila a dostala. Už když žila máti... +hlas se jí vytratí+ No prostě se moc nemusíme.

[Locke Lamora]

Ono je jich víc? +začne se zajímat s dosti velkým zájmem a přitom se tváří jako že ho to vůůbec nezajímá+ Zaručuji ti, jakože se Locke menuju, že tohle bude majstštik +cvrkne ji do nosu+ a když ti nedá ani pak pokoj, tak přinejmenším už tě nebude chtět provdat +zubí se+

[Wenai Lafayette]

No, pár by se jich našlo, ale říkat ti je nebudu, ještě bys zpychnul. +vyplázne na něj jazyk a když ji cvrnke do nosu, tak se jeho ruku pokusí odehnat jako mouchu a zaksichtí se+ No to jsem fakt zvědavá, co chceš udělat. +vypadá, že ji to vážně zajímá+ Prozraď mi to. Ať se pak netvářím jako debil.

[Locke Lamora]

Jak ti mám prozradit, co mám v plánu, když žádnej nemám? +řekne naprosto věcně+ ale nepohoršuj se. Takhle začínají všechny naše nejlepší kurevsky dobrý výjeby +zubí se+ Jean by ti mohl vyprávět. +vstane+ má dámo +ukloní se jí+ bylo by společensky nepřijatelný, kdyby mě tu někdo našel takže se poroučím +ale pořád stojí, nějak se mu nechce+

[Wenai Lafayette]

Dobře, pane parchante, budu ti věřit. +zazubí se na něj a pak na něj koukne+ Ty už jdeš? Ještě... +rychle přemýšlí a řekne první, co ji napadne+ Ještě mi řekni nějakou báseň.

[Locke Lamora]

+Překvapeně zamrká a pak se začne smát+ to nemůžu, řekl jsem že už nikdy, ale když jsem ti tak vzácnej +sedne si před ni a skříží nohy+ tak ti třeba můžu říct, jak je Jean ukecanej od tý doby co jsme vás potkali