Pokoj v prvnímm patře vlevo

[Syriana Spinnel]

Vážně? +překvapeně zamrká+ dobře, tak... já to zkusím taky. Udělám všechno proto abysme se měli zase dobře, spolu.

[Viktor Lafayette]

+spokojeně se usměje a políbí ji do vlasů+ Děkuji, zlato, že to chceš zkusit. Moc si toho vážím. +tváří se spokojeně a užívá si jejich chvíli+

[Syriana Spinnel]

To je přece to nejmenší, zlato +taky se usměje a volnou rukou mu vklouzne pod paži, když tam vtrhne Nicci+ Našla sem... druhá chodba v levém křídle, první patro... +je celá udýchaná, ale hrozně št´astná+ a chci taky pusu!

[Viktor Lafayette]

Správně. +souhlasí s ní nadšeně Viktor+ A ukážeš mi ho? +vstane, zvedne ji do vzduchu a dá jí pusu na tvář+

[Syriana Spinnel]

Když mi dáš čokoládu +uvažuje nad tím+ tak jo. +Syr se narovná a usmívá se+ Jsi moc šikovná rytířka. +pohladí ji po tváři a dá jí pusu+ Víte co? Já vám zatím nachystám svačinu, co třeba palačinky? +navrhne jim a stoupne+ a vy až si to projdete, za mnou přijdete do jídelny jo?

[Viktor Lafayette]

Tak dobře. +kývne na ni s úsměvem Viktor, položí Nicci na zem a chytne ji za ruku+ Tak mě veď, já to tady jakože vůbec neznám. +usměje se na ni+

[Syriana Spinnel]

Ještě by ses tu ztratil +řekne vážně a vede ho přes celou tvrz, do opačného křídla, a každý jejich krok komentuje přehršlem slov a zastavuje se téměř u každého obrazu a žádá vysvětlení+

[Viktor Lafayette]

+snažíse jak může jí popsat každého o kom toho ví aspoň malou trošku, tak to jí řekne, takže na cestě stráví dvakrát tak dlouhou dobu, když si nemůže vzpomenout, tak jí slíbí, že se na to dopříště koukne a pakk si udělají ještě jednu vycházku+

[Syriana Spinnel]

+Když si nemůže moc dobře obraz prohlídnout tak se nechá zvednout a vypadá to, že je prostě neúnavná a o všechno se zajímá+

[Viktor Lafayette]

+již trochu unaveně, ale velmi odhodlaně jí odpovídá na každou otázku a jde za ní, chodbu po chodbě+