Pokoj v prvnímm patře vlevo

[Syriana Spinnel]

+Nicci už se víceméně nese, protože ji bolí nohy+ měli oni taky rádi palačinky? +zeptá se s hlavou na jeho rameni+

[Viktor Lafayette]

Já myslím, že každý má rád palačinky, nemyslíš? +usměje se na ni, když konečně dojdou do té chodby+ Tak mi ukaž který je to ten Domhal Bartholomaeus. +položí ji na zem+

[Syriana Spinnel]

Domhal Bartholomaeus je tam ten nahoře na této ruce +ukáže doprava až nahoru+ má stejně červené vlasy, vycházkovou hůl a dlouhý vousy. A psa+ že je to on?

[Viktor Lafayette]

Správně. +kývne spokojeně+ A zítra si o něm můžem něco přečíst v kronice, když budeš chtít. A třeba najít, jak se jmenoval ten jeho pes. +Vezme ji zas do náručí a vrací se do jídelny a teď už to trvá mnohem kratší dobu+

[Syriana Spinnel]

já číst neumím, jenom některý písmenka +řekne mu a motá si na pprst jeho vlasy, když jdou do jídelny+

[Syriana Spinnel]

+Zavede Viktora do ložnice, kde ho posadí na postel a opatrně ho začne vyslékat+

[Viktor Lafayette]

+už když ho svlíká, tak se k ní natáhne a přitáhne si ji k dlouhému a něžnému polibku a úpřitáhne si ji k sobě+

[Syriana Spinnel]

+jemně pomalu mu polibky oplácí a něžně ho přitom hladí po vlasech. Objímá ho ve svém naručí a už nikdy ho nepustí+

[Viktor Lafayette]

+rukou jí opatrně a něžně vkloouzne pod halenku a přejede po holé kůži, rty musklouznou na její krka polaskají ho+

[Syriana Spinnel]

+zakloní hlavu, a s přivřenýma očima si vychutnává jeho polibky, ruka na holé kůži jí připadá horká a když se dotkne jejich nader zalapá po dechu. Prsty mu vjede do vlasů a nechá je jimi proklouzávat jako samet+