Druhý pokoj pro hosty

[Marigold]

+Sténá a zároveň mu vázne dech v krku. Netrvá to moc dlouho než ho rozkoš z požitku z jejího těla přemůže a dovede ho vrcholu. Poslední zasténání ztlumí v polibku, ale ani potom jí hned nepustí. Dál jí jemně líbí, hladí a prodlužuje ty okamžiky kdy je v jejím náručí. Když se dost nabaží, svalí se vedle ní na záda a zhluboka odechuje+

[Wenai Lafayette]

+dech se jí zrychluje a mění se v tiché steny, které jsou tím hlasitější, čím blíže je svému vyvrcholení, nakonec málem vykřikne, ale umlčí ji jeho polibek, který mu oplatí, když orgasmus z jejího těla opadne a ona se snaží zklidnit svůj dech, lehounce se usmívá a prsty mu přejede přes rty+ Děkuju, básníku. +zašeptá+

[Marigold]

+Zachytí její ruku a na každý prsty vtiskne drobný polibek+ Bylo mi neskonalou ctí +oplatí jí šeptem a usměje se. Zívne, nějak ho to celé dneska zmohlo. Cestování mezi světy, alkohol a milování. Z jedné strany na sebe natáhne peřinu a z druhé si přitáhne Wenai, aby se zahřál+ Na chvilku si zdřímnu, tak mi nikam neutíkej +zamumlá ospale a za chvilku už mírně pochrupkává+

(Mě ti člověče připadá Marigold takovej roztomilej... )

[Wenai Lafayette]

+přitulí se k němu a sebere mu kousek peřiny, aby se taky zahřála, chvilku na něj kouká jak tam klidně spí a za čelem se jí honí myšlenky, pak ho jemně, aby ho nevzbudila, pohladí a taky usne+

(kuci kuci )

[Marigold]

+Probudí se brzo po úsvitu, protože si musí nutně odskočit. Rychle vstane, což je chyba protože se mu zatočí hlava a jakoby mu něco za štípalo v mozku+ Aaah! + zasténá tiše a promne si spánek. Zažil daleko horší kocoviny, tohle je jen takové malá bolístka. Vstane a odejde na toaletu, když se z ní vrací zastaví se vprostřed místnosti a zahledí se na spící Wenai jak tam nahá tiše oddychuje v peřinách. Má s toho co se stalo trochu zvláštní pocit, ne vyloženě špatný, spíše rozpolcený. Natáhne si kalhoty a košili kterou si nechá rozepnutou a posadí se na parapet okna s loutnou v ruce. Vyhlíží do zasněžené krajiny, tiše hraje nějakou ukolébavku a brouká si, taky velmi tiše+

[Wenai Lafayette]

+vzbudí se, protože se jí do snu vkradla krásná melodie, zamžourá do ranního světla a uvidí barda, hledícího ven a hrajícího na loutnu, připadá si jako v nějaké pohádce, pomalu a líně se zvedne z postele, protože není zvyklá vstávat tak brzo, natáhne si košili, přemůže chuť zapálit si cigáro a místo toho si naleje trochu vína, pak se otočí k Marigoldovi a pomalu kráčí k oknu+ Ahoj, barde. +upije vína+

[Marigold]

+Trochu sebou leknutím trhne když na něho promluví, neslyšel jí vstávat ani cinkat sklenkou, kdo ví kde jeho toulavá mysl byla. Loutna mu v ruce klesne dolů až ji položí na zem a opře o zeď u svých nohou+ Dobré ráno má krásné vílo +vezme jí za ruku a políbí jí na hřbet+ Jak se ti spalo? Nemáš kocovinu? +usmívá se zvesela, ale v očích má pořád určité zamyšlení a neskonalé dálky+

[Wenai Lafayette]

Krásně se mi spalo. +protáhne se+ Sice bych ještě chvilku snesla, ale když už jsem vzhůru... +usměje se na něj+ Kocovina se mi díky bohům vyhla. Ty máš? Chceš něco protikocovinovýho? +přejede si dlaní přes obličej, jakoby se pokoušela něco setřít, nejspíš ten divný pocit+

[Marigold]

Vzbudil jsem tě? +zatváří se omluvně+ To se ti hluboce omlouvám. Smekl bych a uklonil se, jen kdyby někde dole v pokoji nevytratil čepici +osahá si hlavu jakoby tam ten klobouček hledal+ Klidně si jdi ještě lehnout, nebudu už drnkat +slíbí když jí to ruší+ Oh! +zasměje se+ To není kocovina co mám, to je jen taková malá bolest hlavy. Už jsem jí vyfoukal raním větříkem a zahřál se sluníček +seskočí s parapetu a okno zavře. Obejme jí kolem pasu a něžně políbí+ Mimoto tvůj úsměv je tím nejlepším lékem na všechny nemoci.

[Wenai Lafayette]

Ale ne. +políbí ho+ Bylo to krásné probuzení, jak z pohádky. Hraješ krásně... +usměje se na něj+ Je něco speciálního, co by sis přál k snídani? +optá se ho+