Ten pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

+ když vycítí přicházející orgasmus stáhne se kolem něj a prohne se v zádech, nevydrží to a vykřikne, nahlas a extaticky přivítá orgasmus se zavřenýma očima si ho vychutná a prudce oddechuje, když odezní, drží ho za ruku a spokojeně se usmívá+ Tohle bych mohla dělat pořád. +usměje se na něj, udýchaně a vtiskne mu na ruku polibek+

[Marigold]

+Zasměje se, pořád ještě trochu bez dechu, ale je to veselí smích. Ona se taky jen zřídka kdy směje jinak+ Já taky, hlavně s tebou +proplete jejich prsty a kouká chvilku do stropu+ Vyrazíme zítra ven? +nadhodí, už se zase nudí+ Potřebuji mezi lidi. Nebo alespoň ti dva dole +jen tak nenápadně hodí hlavou ke dveřím+ by nám mohli dělat společnost. Já se nudím +zní to trochu jako fňuknutí, ale jen trošičku+

[Wenai Lafayette]

+posadí a podívá se na něj+ Ty se nudíš? Je ti pět nebo co? +zavrtí nad ním hlavou+ Já taky potřebuju víc sexu a nestěžuju si. +a cigára, spustu cigaret, pomyslí si, obleče si tepláky a košili a prohrabe se v nočním stolku+ Já chodím ráda do společnosti, stačí říct. Nejsem žádná tvoje opatrovnice, abych se o tebe starala a dělala ti zábavu. +konečně najde cigára, jedno si dá mezi rty a zapálí si ho+ Klidně mi řekni co chceš, ale nefňukej a nepros jak malej. +vyjde na balkon a pokuřuje tam opřená o zábradlí, slastně vyfukuje kouř+

[Marigold]

To jsem to zase spískal +nadává si pro sebe+ Marigolde kdy ty se naučíš držet pusu zavřenou a neříkat první věc co tě napadne +najde si kalhoty, košili a jde za Wenai. Na cigaretu neříká nic, už si zvikl+ Ano, máš pravdu +řekne se svou přímností+ Jsem dětinský, já to vím +řekne vážně+ a nemysli si že mě to neštve +opře se o zábradlí a kouká do zasněžené krajiny+ Ale postarat se o sebe dokážu sám, když jsem sám +opře si bradu do dlaní, vlastně se tak válí po zábradlí+ Cítím se tu hrozně ztracený. Doma jsem prostě doma. Znám jméno každé vesnice kterou jsem kdy prošel, znám rodokmeny králů a šlechty, ale tady... vždyť já tu neznám ani něco tak základního jako jazyk. Jsem muž slov a přitom mi některá slova co tu běžně používate nedávají smysl, ba přímo celé věty... Cítila ses někdy takhle ztracená? +obrátí se na ni s přímím dotazem+ Já si nestěžuji, mě to baví všechno poznávat, ale jsem jako slepec co potřebuje průvodce a přesně jako ten slepec se i já čertím když ho mám. Je to kontrast, odraz věčného paradoxu světa kolem nás. Vlastně malí svět uzavřený v každém z nás +kucá až se mu od pusy práší+

(Mimochodem dělám přesně to co on. Přečtu si příspěvek a napíšu první věc co mě napadne. U něho nepřemýšlím ani trochu co říká nebo dělá, proto s toho lezou takovéhle věci )

[Wenai Lafayette]

+klepe popel dolů z balkonu, těžce si oddechne a zase si potáhne, jen něco zamumlá v odpověď na jeho otázku, jako kdyby nechtěla, aby ji slyšel, pak se na něj podívá+ Tak uděláme výměnný obchod. Já tě budu brát víc mezi lidi a vůbec co budeš chtít a ty se mnou budeš víc spát. +tázavě na něj koukne co on na to+

[Marigold]

+Kouká na ni+ A to mi kde kdo říkal že nemyslím na nic jiného než na ženské vnady... +zamumlá a kroutí přitom hlavou+ Jenže já jsem jenom člověk Wenai, nejsem ani čaroděj, ani elf ani cokoliv jinak nadpřirozeného. A navíc jsem právě těžce uražen +bere to celkem s klidem, asi už si od ní zvikl na všechno+ Spochybňovat muskou výkonost a velikost jeho údu je prohrašek proti veškerým dobrým mravům a morálce ve vstahu +odmlčí se a pak se nehezky usměje, docela vyjmečný stav+ Já si mezi lidi klidně vyjdu sám a sám se pobavím, ale tebe to samotnou na lůžku tak bavit nebude +zase mu úsměv spadne z tváře+ Pokud by sis nenašla někoho jiné. Jenže to když uděláš +narovná se, najednou je až podivně vysoký a velmi mužný, vůbec ne roztomilí nebo miloučký+ tak je konec. Nejen že bych odešel, už bych s tebou nepromluvil jediné slovo a nestála bys mi ani za pohled. Nevadí mi spát s děvkou kterou si řádně zaplatím, ale doma jí mít nechci +aby dodal svým slovů patřičnou váhu otočí se a zase zajde dovnitř. Bravůrně se tak navíc vyhl přímé odpovědi na její obchodní nabýdku+

[Wenai Lafayette]

+mlčky vyslechne jeho řeč a v hlavě jí to šrotuje, její logika ji klame a vůbec nějak nefunguje, hledí do lesů, pokrytých sněhem a nechá ho, aby zašel dovnitř, hrdlo se jí svírá, jak přemáhá pláč, ale když pohlédne na nebe, plné mraků, tak se mu už neubrání a potichounku jí po tváři začnou téct slzy, nijak nedá najevo že brečí a slzy jí tečou po tvářích, dopadají na zábradlí pokryté sněhem, a za několik málo okamžiků se mění na tmavě šedou slizovitou hmotu, Wenai je prstem zamačkává do sněhu, aby nebyly vidět a snaží se dýchat normálně a uklidnit se, aby se mohla vrátit za Marigoldem+

[Marigold]

( Heh! Já jdu spát, tohle si musím promyslet jak vyřeším. Dobrou noc.)

[Wenai Lafayette]

(ta holka je cvok, já se Marigoldovi divím, Dobrou noc )

[Marigold]

+Sebere si svrchník a boty co tam necha, samozřejmě také dárky co mudala. Krátce se rozhlédne a odejde, takže když se Wenai vrátí je pokoj prázdný.+