Kancelář

[André Bourson]

Sleduje dialog obou dam a neví, na kterou se koukat dřív. Rozhodne to diplomaticky. "Krásné dámy, nechám se vámi vést do jámy lvové. Doufám, že budete ke mně tolerantní. Jste na mne dvě a věřte, že to pro mne bude opravdu kruté," zasměje se a rukou ukáže ke vchodu z terasy do kanceláře. "Prosím." Když jsou opět vevnitř, s úsměvem předá Styx růže a pak se jimi nechá vést do sauny.

[Styx]

Memory: To jsem moc ráda, že ti to nevadí +usměje se na ni+ Po té práci bych potřebovala trochu vypnout a odreagovat se a sauna je na to ideální +zakryje si rukou ústa a kouká trochu provinile+ Omlouvám se, netušila jsem, že to mělo být překvapení pro Andrého. Ale... vlastně jsem nic neprozradila... nemůže tušit, o čem jsem mluvila +uculí se+

André: +vezme si od něj kytici a přivoní k ní+ Díky, zlato. Mé nejoblíbenější +řekne dojatě, políbí ho, že jí udělal radost a pak vrátí růže zpátky do vody a vázičku položí na svůj pracovní stůl. Stačí si všimnout růží na Memořině stole, otočí se k ní a mrkne šibalsky na ni+ Neměj strach, André, my ti ubližovat nebudeme a tvých případných problémů se pokusíme nevšímat +mrkne na něj vesele+ Tak vzhůru do horké páry +vezme oba pod paži, každého z jedné strany a vyrazí za dobrodružstvím+

[Memory]

Zastaví sa v kancelárii a zhrozene zistí, že sa jej tam za tú dobu nakopila celkom slušná kôpka papierov. Takže jej neostáva nič iné, len si spraviť hrnček poriadne silnej kávy a pustiť sa do práce. Prezerá si finančné výkazy. Nahádže do počítača výdavky a zisky. Porobí nejaké šatatistiky a po dvoch hodinách nudnej administratívy sa zamračene zahľadí do kolónky so ziskami pre kozmetický salón. Zdá sa, že táto časť ich salónu veľmi neprofituje. A čo je horšie, ich zamestnankyňa má stále platené voľno. "Takto by to nešlo." zamrmle si nahnevane sama pre seba. Pripraví si pred seba čistý hárok papiera a začne vymýšľať plán na oživenie tohto oddelenia.

[Memory]

Konečne sa po dlhej dobe narovná od papiera. Niečo sa jej vymyslieť podarilo, teraz to ešte zrealizovať. Ako tak dlho sedela v jednej polohe, pekne jej ztuhol chrbát. Vezme si veci a vyberie sa von.

[Memory]

Vojde dnu a div za sebou nezatresne dvere. "Čo si o sebe myslí?" šomre si popod nos. Hodí veci na gauč, sadne si za svoj pracovný stôl, zapne počítač a čaká na Moniku. Medzi tým sa snaží ukľudniť, predsa len si uvedomuje, že osobné záležitosti by do tých pracovných ťahať nemala, ale je sakra ťažké.

[Monika]

Nesměle zaťuká na dveře a čeká, než ji pozvou dál. V duchu přemýšlí, co takového mohla provést, že si ji zvou na kobereček.

[Memory]

"Ďalej." zavolá a pohľad od papierov na stole zdvihne, až keď Monika vojde dnu. "Posaďte sa." ukáže na stoličku pred seba. "Určite tušíte, prečo som vás zavolala." uprene sa na ňu zahľadí a čaká.

[Monika]

Sedne si na nabízenou židli, ruce položí na kolena a jen nechápavě pokroutí hlavou.

[Memory]

Keďže vidí, že Monika netuší o čom je reč, len si ticho povzdychne. Z kopy papierov vytiahne jeden s akousi štatistikou. "Oddelenie kozmetiky v poslednom čase moc neprosperuje. Dalo by sa povedať, že ste mali viac voľna ako práce. Čo by ste mi k tomu povedali?" podá jej papier a oprie sa lakťami o stôl.

[Monika]

Chvíli na papír jenom tak kouká, pak pokrčí rameny a neistě řekne, když se opět podívá Memory do očí. "To opravdu netuším. Myslela jsem, že o managment podniku se staráte vy."