Soukromé pokoje J-C

[Jason]

*se vyculí a vypne hrudníček, když je chválen a opřený o futra počká, až se rozloučí...když J-C zmizne, tak se zas odlepí a otevře jí dveře* tak sladký dezert...*pronese do ticha zamlklé chodby, docela zlověstně prázdné a mrkne na ni vlčíma očima* že bych posnídal?*sjede si ji pohledem, ale když jí mrkne zpátky do očí, už jsou ty jeho nebesky modré... a vede ji bezpečně chodbami k východu*

[Styx]

Jsem ráda, že zde neplatí rčení „Vidět Slasti a zemřít...“ +pozvedne koutek rtu v úsměvu a pak Jean-Claudeovi nastaví tvář k polibku. Tentokrát už není v takových rozpacích jako při tom prvním, mezitím se přece jen trochu sblížili. Docela by si na ty jeho polibky i nakonec zvykla:). Vnímá jeho moc, která ji jemně hladí po kůži a rozechvívá ji a když se najednou vše rozplyne a po Jean-Claudeovi zbyde jen tetelící se vzduch, trochu zmateně zamrká+ To bylo dost dobré +ušklíbne se uznale směrem k Jasonovi a vyjde z JC-ho apartmá za vlčkem na chodbu+ Nechte si zajít chuť na zákusek, drahý Jasone. Jsem pod ochranou Nejvyššího upíra. Pak by si asi smlsnul on na vás +mrkne na něj pobaveně. Následuje ho až k východu ze Slastí+ Díky za doprovod +usměje se na něj naposled a vyjde na ulici. Zamračí se nepřátelsky na právě vycházející slunce a honem se přemístí domů vstřebat zážitky dnešní noci a trochu se vyspat+

[Jason]

to on dělá i tak...*zamrmle si pro sebe, počká až se přemístí a pak se vrátí do klubu*

[Manori]

*přemístí se před klub, jehož zdi stále rozehřívají paprsky slunce, protáhne se tiše ještě prázdným zákulisím a zaleze si k J-C, zmoženě se natáhne na pohovku, aby ulevila svalům a na chvilku si odpočinula, ale za několik minut vytuhne úplně*

[Asher]

Naprosto neslyšně vejde dovnitř a pohled mu okamžitě padne na poklidně spící Man. Rty mu zvlní jeho typický úsměv, sedne si do protějšího křesla a tiše ji pozoruje. Klouže očima po její tváři, po křivkách jejího těla a oči se mu třpytí jako sluncem prozářený ledovec.

[Manori]

(láách, šmírák..má kino:D)

*ze spaní něco s vrčením zamumle, co zní jako nadávka spojená s kletbou a přetočí se na bok, až jí spadne několik pramenů do tváře a na nos..chvíli leží, ale jak ju vlasy lechtají, tak nespokojeně mroukne, protáhne se a zavrtá do podušky pohovky hlouběji, jen ruka ji visí ke koberci na zemi*

[Asher]

(jojo, blonďák zvrácený:D už jsem ho zas musela vzít vyvenčit, začínal obrůstat mechem )

Pobaveně zvedne obočí nad jejím mumláním a nakonec neodolá, aby se do jejích snů tak trochu nenaboural. (jestli si dobře vzpomínám, tak její krev ochutnal, že? )

Prostředí jejího vlastního snu se náhle změní, ocitnou se ve velkém, slavnostně vyzdobeném sále, Man má na sobě vpravdě nákladnou, historickou róbu, on sám je v neméně historickém a luxusním bílém obleku, vyšívaném zlatem. Vlasy mu v kovově zlatých vlnách spadají podél tváře a na rtech má svůj typický, lehce arogantní úsměv. Zvedne se z křesla, na kterém seděl a vydá se k ní. Natáhne k ní ruku a podívá se jí do očí. Nepatrně se usměje. Snad se na mě nebudeš zlobit, za tohle vetření se do tvého snu. Usmívá se na ni nevinně, ale v očích mu hrají hříšné plamínky.

[Manori]

(no to teda...aby nezačal kvést...teĎ na jaře... a jo, ochutnal)

*zamračí se na pohovce a ve snu se poněkud překvapeně rozhlédne, udělá rychlý krok dopředu, takže se málem zamotá do dlouhé sukně* co to kur-*nadýchne se v korzetu, div že neprasknou šňůrky a pak zaostří na Ashera* kuňk..*vypadne z ní oblíbené inteligentní citoslovce, když si ho sjede pohledem* Ashere? co to...to ty?*dojde jí a na chvíli ztuhne...pak se rozhlídne* kde...kde to jsme? A proč mám na sobě ten muzejní exponát?*neodolá a šilhá si na šaty, chytí si je rukou a druhou se ho přece jen chytne, aby nehodila tlamu*

[Asher]

(kuňk, ano líp bych to taky nevyjádřila hehe, nojo, vyrašily by mu kytky v těch blond loknách )

Jeho úsměv se rozšíří a nestydatě si vychutnává její překvapení. Ano, nemohl jsem odolat...bude mi odpuštěno? Podívá se na ni tak, že by mu člověk odpustil i matkovraždu. Odpověď na tvou další otázku je ta, že jsme v Paříži. A ten exponát? Cuknou mu lehce pobaveně koutky. Vždycky jsem chtěl vědět, jak by ti slušela stará móda. A mezi námi...stojí to vážně za to. Sjede ji dlouhým pohledem a jemně uchopí konečky jejích prstů a vede přes sál. A navíc...nebyl jsem sám, koho to zajímalo. Usměje se na ni, takže není pochyb, kdo ještě byl zvědavý.

[Manori]

(:D)
*hrdě zvedne bradu s tím, že mu poví, že si to ještě hoodně rozmyslí, ale jak se tak na ni dívá, tak skoro viditelně taje*ty jeden blonďatý...*odmlčí se* upíre...co mám s tebou dělat...*povzdychne si* ale nezvykej si to..*píchne do vzduchu prstem* ve svých snech jsem zvyklá spíš házet kletby než nosit korzet s kilometrem látky...*zamžourá na sebe do zrcadla* no..když myslíš? *trochu se obhlíží* spíš nejsem k poznání...kdyby to tak nesvazovalo, tak by to bylo dobré maskování..*uculí se* tak Paříž....*musí se usmát, pak na něj zas vrhne pohled* nebyl sám....*přimhouří oči a v odpověď se vzduch kolem ní malinko zavlní a ztěžkne něčím, co jí rozehřívá zevnitř* no jistě..jeden za dvacet...*promluví tak trochu i ke stropu a stěnám a rozhlíží se, ale nevidí nikoho dalšího* kam mě to vedeš?*zadívá se přes sál před sebe*