Soukromé pokoje J-C

[Jean-Claude]

*s nakloněnou tváří je pozoruje, pak si pospíší k nim, ale poslední kousek ho zarazí magie, tak mžikne očima* ono se to bráání...*zavrní a vydá se na obchůzku kolem dokola, jako by si prohlížel něco na výstavě* kde to má asi slabé místo...

[Asher]

Ucukne, když se ho dotkne její magie a trochu se zamračí, pořád je ale dost blízko, aby cítil na kůži slabé brnění. Ohlédne se na J-C a pousměje se. No jo, kde by to tak mohlo mít slabé místo.... Sjede jí prstem po páteři dolů a slabé výboje mu ani v nejmenším nepřekáží.

[Manori]

*proti své vůli se zachvěje a obdaří oba zamračeným pohledem* toť..to vám dvěma budu tak vykládat..*cuknou jí koutky a využije chvilky, kdy stáhne Asher prst a s tichým lupnutím zmizí z pohovky, zbyde jen pachuť magie*

[Jean-Claude]

*zrovna se chystá ji odchytit z druhé strany, tak jen mrkne a jeho pohled se střetne přes právě uvolněný prostor s Asherovým*

[Asher]

Zarazí a trochu konsternovaně kouká na místo, kde ještě před vteřinou seděla. Pak zvedne pohled k J-C a v očích mu pobaveně jiskří. Tak to vypadá, že jsme tu zase osiřeli... Kroutí trochu nevěřícně hlavou. Liška jedna podšitá... Utrousí se slabým náznakme úsměvu na rtech.

[Jean-Claude]

na tohle..*píchne prstem k prázdnému opěradlu* si nezvyknu...*přehupne si pohovku a sveze se do podušek* no, to tedy...*zamrká na něj* ale myslím, že to nebude nadlouho...*natáhne si nohy a hodí si je na stolek*

[Manori]

*a skutečně, po pár minutách se ozve z kouta druhá tiché lupnutí a Man se opře o stěnu pokoje, odkud je pozoruje (merlin ví, čím se během těch minut ti dva zabavili:D)*

[Asher]

(radši nevědět, muhehe i když... )

Taky mi to činí jisté potíže... Ušklíbne se a poholdně se na pohovce rozvalí. Jak se ozve lupnutí, koukne na J-C. Neslyšel jsi něco, mon ami? Zní to skoro jako když se pachatel vrací na místo činu... V očích mu hrají čertovské plamínky a dozadu na Man se schávlně neohlídne.

[Jean-Claude]

*pousměje se, oči zavřené* já ti nevím, chardonneret, už jsem přece jen postarší...sluch není, co býval..*otevře jedno oko na škvírku a šlehne po něm pohledem* ale pravda, to pachatelé dělají...*překříží si nohy v kotnících na stolku, v těch vysokých botách holt trochu provokuje, ale jinak se nehne*

[Manori]

*chvíli stojí, u stěny, ale jak ju okázale ignorujou, tak si potichu mrmle, stejně ví, že ju slyší dýchat*tady aby se jeden přetrhl a strhl na sebe pozornost..*zazdupčí si v rohu a když ani to s nima nehne, tak sjede po stěně dolů a kromě opětovné drobné vlny magie je ticho..až moc, i když podle tlukotu srdce je jasné, že tam furt je..jen se rychlost změnila...tichounce se na měkkých polštářcích černých sametových tlap přeplíží za pohovku, kde se ti dva rozvalujou, pak se zpoza opěradla ozve tiché zavrčení*