Ložnice

[Styx]

I když obrazně, co tě to vůbec napadlo? +ještě se pořád směje, ale už jen tiše+ Snape nemá zájem o nikoho, než o sebe samého. Ani o mně ne +kousne se do rtu, když si vzpomene na jejich společné hrátky v bazénu, ale to Tony vědět nemusí, ostatně už je to promlčené+ Těší mě, že jsi v tom zajetí neztratil svoji proslulou galantnost +usměje se na něj mile, když jí políbí ruku a za odměnu ho políbí na tvář+ Nezamlouvej to. Užiješ teď ten lektvar od Severuse, dobře? +mluví medovým hláskem, aby ho přesvědčila vzít si jej. Vymaní si ruku z jeho dlaně, chmátne po lahvičce a kápne do vody přesně odměřené množství léku podle předepsaného Snapeova návodu a podá mu jej+ Vypij to, prosím +čeká s nataženou rukou a doufá, že jí natolik důvěřuje, že to vypije+

[Tony Dolohov]

Já vím že jeho jedinou starostí je on sám +tak trochu odsekne+ ale nějak podezřele často se sním stýkáš, na to že je to netopír co nejradši sám vysí ve své jeskyni +dělá si z Snapea nehoráznou legraci, ale přesto člověk který Tonyho zná ví že si co si o Severusovi doopravdy myslí. Což dokáže tím že vypije lektvar který mu Styx podává. Nakrčí nos+ Všechna dobrá raní pachuť je tímto nadobro zkažená +postěžuje si+ Ty víš že moje řeči jsou ovlivněny jen žárlivostí na tebe.

[Styx]

Nestýkám se se Snapeem! +odporuje+ Pouze mě občas navštíví, když pořádám nějaký večírek. Vždyť víš, jaký je to morous. A vůbec... proč ti na takovouhle hloupost vlastně odpovídám? +zlostí se, ale tvář se jí zase rozjasní, když Tony vypije Severusův lektvar+ Hodný kluk +vlepí mu pusu na čelo+ Po tom lektvaru ti brzy bude líp. V tomhle Severusovi věřím +odloží lahvičku a přinese Tonymu tác s dalšm jídlem, položí mu jej na stoleček a sedne si vedle postele+ Musím si tě vykrmit, abys zesílil. Nějak jsi v tom zajetí zhubnul +na talíři je lákavá porce jehněčího+ Zkus si teď poradit sám +vybídne ho, ale je připravena mu kdykoliv pomoct, pokud by mu to ještě nešlo+

[Tony Dolohov]

Nezlob se na mě Lilie +požádá jí jemným hlasem který používá jen když mluví sní+ Vždyť ty víš... +nechá vyznít do ztracena. Podívá se po talíří z lákavím jídlem a potom na Styx+ Budeš mě zase krmit? +člověk by si skoro myslel že v jeho hlase zazní dětská natěšenost+ Dobře zkusím +souhlasí. Převezme si talíř a vidličku, kteroou opatrně sevře mezi prsty které nemá zraněné. Není jich dost na to aby jí dokázal držet dlouho, ale dvě sousta zasebou si do pusy dá než jí musí odložit a znovu správně chytit+

[Styx]

Ale vždyť já se nezlobím +řekne měkkým hlasem a trochu posmutní+ Jen tě musím trochu usměrňovat, občas mi připadá, že to zajetí na tobě zanechalo následky +chvilku ho zkoumavě pozoruje+ Ne, nebudu tě už krmit +zahihňá se, opravdu ji to pobavilo, jak rychle si zvykl na její péči+ Pěkně jsi mi zpohodlněl +culí se+ Ale musíš se naučit postarat se o sebe sám +chvilku ho nechá trápit se, jak se pokouší používat ruku, ale nakonec jí to stejně nedá a dokrmí ho. Dusí v sobě smích, jak se Tony nechává od ní opečovávat, připadá jí jako malé dítě+ Tak a teď se, miláčku, přestaneš válet v posteli a zkusíme se postavit na nohy. Co ty na to? +vyzývavě po něm mrkne, byl by v tom čert, aby se jí nepovedlo vrátit ho zpátky do života+

[Tony Dolohov]

Myslíš že jsem tam zešílel? +podívá se na ní s podezřením asi začal trpět stihomamem+ Děkuji +zahučí polohlasně když mu pomůže se najíst. Začíná mu v hlavě vrtat podezření o Styxině loajalitě+ Když myslíš že už bych měl +zní to chladně, ale je ochotný spolupracovat+

[Styx]

+sedne si oproti němu+ Naco tak ostrá slova? Neřekla jsem, že jsi zešílel. Jen se chvílemi chováš jinak, než jsem u tebe zvyklá +sepne ruce vzadu za jeho krkem, dívá se mu zblízka do očí a mluví potichu a vážně+ Vím, že to bylo zlé. Ale je to za tebou. Užívej si života. Užívej si mně +pustí ho, postaví se a podá mu ruku+ Tak pojď si to zkusit +předpokládá, že už dostatečně zesílil, aby se postavil na vlastní nohy+

[Tony Dolohov]

+Chopí se její ruky, přehodí nohy přes postel a chvíli vyčkává. Skouší chodidli jaké je to cítit pod nimi tvrdou zem. S nádechem se odhodlá a rázně vstane. Hned málem zase spadne na postel, ale stačí se zychytit Styxina pasu. Pohlédne jí zblízka do očí+ Myslel jsem že tebe si užívat nemohu +podotkne tiše, hlavu tak blízko že Styx musí cítit jeho dech+

[Styx]

+rychle ho zachytí, má co dělat, aby ho udržela a málem upadne s ním na postel, ale zvládnou to, oba+ Podle toho, co tím myslíš. Pokud myslíš mou blízkost, mé přátelství, tak to si můžeš užívat do sytosti +usměje se na něj+ Tak co, zvládneš stát sám na nohou? Uděláš pár kroků? Netočí se ti hlava? +zasype ho důležitými otázkami+ Popiš mi, jak se cítíš +drží ho pevně v náručí a pomáhá mu stát a dokonce mu dovolí držet ji kolem pasu+

[Tony Dolohov]

+Pustí se jí, ale jen tak že má ruce pár centimetrů od jejího pasu a ramena. Vyčkává jestli se mu neudělá nevolno, ale zdá se že je to docela dobré. Hlava se mu sice točí, ale jen mírně+ Nemůžu ti říct jak se zrovna teď cítíš +řekne z příznačným leskem v očích+ protože takové věci gentleman zadané ženě neříká +zachytí se jejího lokte+ Pojďme zkusit jestli dokážu chodit +navrhne+