Ložnice

[Tony Dolohov]

Ty už jsem ti přeci dávno předvedl +podotkne hlobokým hlasem, trochu udýchaným+ Kdysi poprvé a pak znovu a znovu a znovu... +milinko potutelně se usměje. Skloní se blíž ke Styx, lehce jí sevře zápěstí a začne po něm kroužit palcem+ Cítím a nejen v žebrech +zašeptá stejně jako ona+ Chceš mě utrápit? +zeptá se z usměvem, ale je v tom i vážnost+ Nebo chceš utrápit sebe? +dodá zvědavě+

[Styx]

+zastydí se a sklopí zrak, ví že má pravdu+ Tony... odpusť +hlesne potichu, uvědomí si, že Tony trpí, cítí se najednou mizerně, jak s ním zachází+ Proč myslíš, že sebe utrápím? +zvedne překvapeně hlavu a pohlédne mu do očí+ Mám jasno, koho chci.

[Tony Dolohov]

+tiše si povzdechne a opře si čelo o to Styxino+ Nevadí, stejně mě trápíš už jen tím že si mi pořád tak blízko +podotkne když se zase odtáhne do bezpečné vzdálenosti, dokonce od ní odstoupí+ Nevím... Připadá mi že se trápíš vlkodlakovím nezájimem +přetře si rukama paže+ Je mi zima, jdu se obléct +ukončí tak rázně jejich rozvovor a velmi kulhavě a opatrně se vydá zpátky do ložnice+

[Styx]

+vytřeští nevěřícně zrak, když ji upozorní na svůj postřeh o vlkodlakovi, jen otevře pusu a zírá na něj, neschopna slova+ Tony! +zavolá na něj, když se konečně vzpamatuje a uvědomí si, že Tony opustil místnost. Rozeběhne se za ním, aby mu pomohla. Zamyšleně, duchem nepřítomna mu oblékne čisté tričko a uloží ho do postele+ Je čas na tvůj lektvar +řekne potichu a podá mu ho, tvář smutnější, než opuštěné štěně+

[Tony Dolohov]

+Čeká na ni sedíc na posteli, stejně by se sám jen tak neoblékl a skřítka by rozhodně nerad volal. Tiše, vlastně stejně zaraženě a posmutněla jako na se nechá od Styx obléct. Pořádně se na ni podívá až když začne mluvit o lektvaru+ Pomáhá skvěla. Na další návštěvě to Snapeovi řekni, jistě ho to potěší. Sice se bude tvářit že je to samozřejmost, ale při jeho ješitnosti... +mírně se pousměje aby bylo jasné že to je takoví jakoby vtip+

[Styx]

+pousměje se+ To je skvělé, že ti to pomáhá. Ať je Snape jakýkoliv, v lektvarech se vyzná. To mi připomnělo... je čas namazat ti rány hojivou mastí +uculí se, je vidět, že se na to těší+ Lehni si na břicho +vyhrne mu tričko až ke krku a sedne si k němu+ To, co jsi řekl... o tom vlkodlakovi... jak tě něco takového napadlo? +vyzvídá, pokud možno nenápadně, ale stejně má pocit, že před Tonym nikdy nic neskryje+

[Tony Dolohov]

+Ulehčeně se uloží. Když leží všechno ho bolí o trochu méně, lektvar a mast na tom má taky svůj podíl. Ponoří se pod jejíma rukama do příjemného stavu na pokraji plého vědomí ze kterého ho vyruší její slova+ Četl jsem Věštce +řekne nejprve jakoby to vysvětlovala vše, pokračuje až po chvilce+ Vidím ti to na očích, na tvém chování, na tom že si za ním neběžela když jsem se tu zjevil +mírně se ušklíbne+ Asi by o mě neslyšel rád, ale ty by ses mu chtěla svěřit se svím trápením. Proto myslím že ještě není požár zažehnán.

[Styx]

+to tričko mu nakonec zase sundá, aby si taky beztrestně užila Tonyho nahoty a ohleduplně mu vtírá do ran na zádech hojivou mast+ Máš pravdu... trápím se +přizná velice tiše po chvíli mlčení+ Mám pocit, že mě nepotřebuje... že o mně nestojí tolik, jako já o něj +kousne se do rtu, Tony je ten poslední, kterému by se chtěla svěřovat o svém milostném životě. Prsty mu citlivě ošetřuje poraněnou kůži, hladí mu přitom záda a najednou ji přepadne silná nostalgie. Rychle zaplaší dotěrné myšlenky mávnutím ruky před obličejem a změní náhle téma+ Užíváš si to, že ano? +ušklíbne se pobaveně+ Ta zranění se jako zázrakem krásně zacelují. Brzy budeš v pořádku. Teď se otoč na záda +čeká s lišáckým úsměvem, až se překulí+

[Tony Dolohov]

+Je mu nepříjemné že mluví o tom vlkodlakovi se kterým se tahá, ale trpělivě jí poslouchá, přičemž se snaží neskřípat vztekle zuby. Prostě žárlí, i když nemá právo+ Tohle já posoudit nedokážu Styx. Neznám ho. Znám jen sebe a vím že já o tebe budu stát navždy +přijme její náhlou změnu tématu naprosto přirozeně, za dobu co jí zná ví jak je ve svích náladách nestálá a ohnivá+ Vždycky jsou si užíval tvoje doteky +pootočí k ní hlavu+ Já se vyhojím ze všeho +nic nenamítá a otočí se, aby ho mohla namáznout i zepředu+

[Styx]

(se kterým se tahá..)
+pozná na něm, že v něm roste vztek a je mu vděčna, že jej drží v sobě+ Omlouvám se, zapomeň na to +počká, až si lehne na záda a celého si ho prohlédne. A proč ne, vždyť jen kouká, kde všude je zraněný. Nabere si na prstík hojivou mast a pomalu mu ji aplikuje do ran+ Nevím sice proč, ale věřím ti, že o mne dodnes stojíš. Cítím to, že je to pravda. Ale nemohu ti to oplatit, to přece víš +přechází dlaní po jeho zjizvené hrudi, dávaje velký pozor v oblasti zlomených žeber a roztírá mu lék do kůže + Vždycky jsi se ze všeho vylízal. A už brzy mě nebudeš potřebovat +pohlédne mu do očí a usměje se+ Ale příště radši dávej na sebe větší pozor. Nechci o tebe přijít.