Salonek

[Styx]

+překvapením zcela ztratí řeč, sklopí zrak na růži ve své dlani a něžně přivoní, instinktivně se cukne, když ji na krku zastudí chladivý kov, užasle hledí na tu jemně propracovanou nádheru a celou ji najednou omámí ta jeho známá smyslná vůně a jeho rty jí spálí kůži na šíji, pomalu zavře oči, oddává se horoucímu polibku a ze rtů mimoděk vyloudí tichý sten, neuspořádané myšlenky jí zmateně naráží na sebe a kdyby si nebyla jista, že má vše pod kontrolou, uvěřila by, že je pod Tonyho Imperiem - je si vůbec jista, že to má pod kontrolou?+

[Tony Dolohov]

°zkušeně postřehne, jak mu její chlad taje přímo pod rukama, pomalu a nenásilně, aby ji nevyplašil, jí ovine paže zezadu kolem pasu a odhalený krk jí zasype tisíci drobnými polibky, zaboří nos do hustých vlasů a zhluboka nasaje jejich vůni, dotkne se rty jejího ušního boltce a potichu jí šeptá do ucha° Chybělas mi... divoženko... myslel jsem, že se zblázním °jazykem jí jemně přejede přes divoce tepající krční tepnu, mazaně, protože ví, že tohle v ní vždycky vyvolalo nezkrotnou vášeň°

[Styx]

+stojí tam jako očarovaná, neschopna poručit svým svalům ani mozku, aby urychleně něco udělaly, cokoliv, dokud je ještě čas a má alespoň poslední špetku vlastní vůle, napadne ji, zda jí teď přijde Kirin na pomoc, když se tady momentálně žádné zlo nenachází, svírá v dlani medailonek na jeho přivolání a chce jej tedy sama použít, místo toho nakloní hlavu na stranu a odhalí Tonymu svůj krk k zlíbání, rty se jí chvějí zrychleným dechem a jako v tranzu poslouchá jeho ďábelská slova a když jí olízne citlivé místo, zachvěje se a tiše vzdychne, pootočí k němu tvář a nabídne mu rty a snad si ani neuvědomuje, že se beznadějně propadá do jeho moci+

[Tony Dolohov]

°cítí, jak Styx ztrácí svou vůli a hned toho využije, přitiskne se na její nabízející se rty a ochutná jejich sladkost, po které toužil celou věčnost, přeruší jejich spojení, ale jen aby si ji otočil tváří k sobě a pohlédne jí do očí° Moje... jenom moje °zavrčí zastřeným hlasem a pak si ji strhne k sobě v dravém polibku, tiskne si ji pevně k tělu a zběsile hladí po celém těle, tvář jí zasypává divokými polibky a hluboce zasténá° Miluji tě, Styx...

[Styx]

+jako ve snách vnímá jeho žhavý polibek a chce se mu bránit, ale nemůže to dokázat, i když se moc snaží, připadá si v jeho rukách jako hadrová panenka, cítí, jak jí celé tělo rozpaluje touha a proniká jí až do konečků prstů, s hrůzou si uvědomuje, že se jí to líbí, ale ví, že nesmí a ani nechce se mu poddat, uchopí do rukou poslední zbytek svobodné vůle, která v ní zůstala, ochablými pažemi ho od sebe odstrčí, ale on ji k sobě tiskne tak pevně, že proti jeho síle nemá šanci, proto položí palec na hladkou plochu medailonku+

[jářku]

když Jářku zahlédl pohyb u okna, přiletěl blíž. zapamatoval si tex a odletěl do kanclu ( přečetl si ho ale obráceně - zrcadlově)

[Tony Dolohov]

°líbá ji jako smyslů zbavený a tiskne ji k sobě velkou sílou, jako by se bál, že kdyby trochu povolil, rozplynula by se mu v náručí° Styx... už nikdy tě nepustím... jseš jenom moje a nikomu nedovolím vzít mi tě °šeptá chraplavým hlasem a zběsile ji zasypává polibky a cítí, jak se Styx v jeho náručí poddává jeho vášni, přeje si, aby tento okamžik trval věčně, proto ho zarazí, když se ho najednou pokusí odstrčit° Seš nezkrocená divoška a to mě na tobě silně vzrušuje °zašeptá hrdelním hlasem a sevře ji ještě pevněji a nedá jí šanci vymanit se z jeho náruče°

[Styx]

+rychle uvažuje, jestli má použít medailonek a přivolat Kirina, ale dřív, než to udělá, objeví se najednou vedle ní, když ucítil zlo v blízkosti své paní, výhružně odfrkne z dračích nozder, postaví se na zadní nohy a majestátně se vzepne, v obranném postoji zahrabe předními kopyty do vzduchu, pak klesne na všechny čtyři, výhružně přešlapuje a nebezpečně se přibližuje k Tonymu, Styx se rychle vymaní z Tonyho uvolněného objetí a přiběhne ke Kirinovi, obejme ho kolem krku, něco mu šeptá do ucha, hladí ho po krku a konejší, tvor se uklidní, nozdry se mu rozšiřují, jak nasává Tonyho pach, třepe hřívou a varovně odfrkuje, ale už neútočí+

[Tony Dolohov]

°lekne se tvora, který se tam znenadání objeví, pustí Styx, instinktivně sáhne na svou hůlku a zamíří na podivné zvíře° Styx! Schovej se za mne! °zařve na ni a chce ji stáhnout za ruku za sebe, oči se mu rozšíří hrůzou, když vidí Styx, jak se přibližuje k tomu stvoření a přepadne ho obrovský strach o ní, ve tváři se mu ale najednou objeví výraz překvapení a nevěřícně hledí, jak si Styx s tou obludou povídá a ona ji poslouchá na slovo° Co to, ksakru, je? °zakleje a pro jistotu míří hůlkou dál°

[Styx]

+když se jí povede uklidnit Kirina, pohladí ho a pochválí za to, že ji bránil, políbí ho na čumák a pošle ho pryč, pak přistoupí k Tonymu a pomalu skloní jeho hůlku, kterou ještě pořád míří na obranu, svou dlaň nechá na jeho ruce+ Nic ti už nehrozí +řekne mu potichu a chvíli mu upřeně kouká do očí, hledá v nich nějaké náznaky Imperia, jinak si nedokáže vysvětlit, že se přestala na chvíli ovládat, nevidí v nich ale žádné stopy vyslání zakázané kletby, tak jen nevěřícně řekne+ Tys mě chtěl bránit vlastním tělem?