Ložnice pro hosty

[Memory]

Vie, že táto hra bude vyžadovať dôveru, no pri predstave, že by sa jej André tak moc oddal, sa mimovoľne zachveje. Všimne si, ako sa mu napli svaly a plánuje sa oslobodiť, nechce to však tak rýchlo vzdať. Končekmi prstov mu nežne prejde po zaťatých pästiach, potom na ne zľahka položí dlane. Ako je stále k nemu naklonená, opäť mu zašepká do pier. "Daj mi šancu dokázať, že mi môžeš dôverovať. Ak sa ti to nebude páčiť, stačí slovo a ja prestanem." Jemne, až trochu bojazlivo mu perami prejde cez pery a na chvíľu sa nimi zastaví v jemnom bozku.

[André Bourson]

+svaly se mu ještě chvíli napínají pod kůží, ale je to spíš obranný instinkt, než snaha vysvobodit se. Její příjemný hlas ho pomalu zklidňuje a po chvilce už leží tiše. Není to tím, že by jí najednou začal důvěřovat, ale je si vědom, že moc jeho prstenu ho ochrání, kdyby se cokoliv špatného stalo. Přesto dá Mem šanci přesvědčit ho, že jí může důvěřovat, protože ona neví nic o moci prstenu. Leží klidně a jen hlavou otáčí za každým zvukem, který se v jeho blízkosti ozve+ Je velice nebezpečné si takhle se mnou zahrávat +jeho hlas je milý, ani stopa po výhružce+ Využij toho, že jsem ti to dovolil +když ucítí její rty na svých, olízne je a jazykem jemně pronikne mezi ně, aby naznačil, že přistoupil na její hru+

[Memory]

Vychutnáva si ten bozk. Jazykom preskúmáva jeho ústa a ako spokojná mačka priviera oči. Perami mi prejde po okraji čeľuste, až k ušnému lalôčku. Jemne do neho kusne, potom mu tichým hlasom zašepká do ucha. "Som ochotná podstúpiť trochu rizika." vtisne mu na ucho nežný bozk. Cestičkou krkavice sa mu jazykom zvezie po krku. Pobozká ho na kľúčnu kosť a trochu o kožu zavadí zubami. Vníma jeho dych, ruku mu položí na hruď. Jeho srdce jej tlčie do dlane. Pomaly sa presunie k ľavej bradavke, obkrúži ju jazykom a jej vrchol pohladí perami. Všetko robí veľmi precízne, lebo dobre vie, že to André bez zraku vníma oveľa intenzívnejšie. Táto hra ju vzrušuje čím ďalej, tým viac. Jej dych sa prehĺbi, zreteľne sa ozýva v miestnosti.

[André Bourson]

+tiše leží a vnímá každý dotek jejích rtů nebo prstů na svém těle. Jenom hruď se mu pomalu, ale zato zhluboka zvedá a klesá a z úst mu občas uniknou tiché vzdechy, které se snaží trochu tlumit. Sykne, když ucítí vlhký jazýček na svých bradavkách+ Víš, jak na mně, ty potvůrko. +chtěl by ji pohladit a cukne rukama v poutech, jak se zapomene, že je připoutaný+ Jak dlouho mě ještě budeš týrat? +usměje se, ale je poznat, že se přemáhá, že pomalu přestává ovládat svůj klid+

[Memory]

Pri jeho poznámke sa len spokojne uškrnie a ešte viac spokojne sa zatvári, keď cukne putami. "Si veľmi netrpezlivý." zavrní, ako pradúca mačka a presunie sa k druhej bradavke, ktorú poláska rovnakým spôsobom. "Ešte stále sa príliš ovládaš." povie potichu, jej hlas prekypuje taktiež potlačovanou vášňou, má čo robiť, aby si ho hneď nevzala. Jej pery sa presunú na jeho brucho a pomaly postupujú nekompromisne stále nižšie a nižši, až sa zľahka dotknú špičky jeho penisu.

[André Bourson]

Divíš se mi? Copak tohleto jde vydržet? Sundej mi alespoň ten šátek, abych na tebe viděl +usměje se, ale má co dělat, aby zachoval klid+ Užíváš si, když mě můžeš mučit, že ano... +ušklíbne se a vzápětí se vzepjá na lopatkách, když ucítí její rty na penisu+ Memory... +zašeptá vzrušeně celé její jméno a mazlí se s ním na rtech+ Přestaň mě mučit... prosím +olízne si vyprahlé rty+

[Memory]

"Trošičku." pripustí s úsmevom. Len čo však André vysloví jej meno, zachveje sa. Odtiahne sa od jeho slabín a pozrie na jeho tvár. Stehnami zovrie jeho boky. Nakloní sa k nemu. Možno je to tým menom, možno tým slovíčkom prosím... "Už žiadne mučenie." zašepká mu do pier a súčasne mu dá dole šatku. Rukou nájde jeho penis, nasmeruje si ho do tela a pomaly sa zvezie nadol, po celej jeho dĺžke.

[André Bourson]

+zamrká očima ve světle, jak mu Mem sundá šátek a pár okamžiků se rozkoukává, než zastaví očima na její tváři+ Tohle mi nedělej +usměje se na ni+ Anebo dělej, ale nemuč mě +jako by se nemohl rozhodnout, jestli to chce, nebo ne+ Bylo to... krásné... ale měla jsi mě ve své moci a to nemám rád +opět se usměje a políbí ji na ústa. Chce ještě něco dodat, ale jen dlouze vzdychne, když cítí, jak jeho penis mizí v Mem+ Ty mně zabiješ +vydechne+

[Memory]

"Tak v tom prípade je šťastie," vzdychne, jak sa jeho penis dotkne jej dna. "že som liečiteľka. Keby si potreboval prvú pomoc." usmeje sa. Nadvihne sa a opäť dosadne do jeho lona. Zrýchľuje tempo. "Nezneužila by- som- to." vydýchne prerývane. Chce ešte niečo povedať, no nedokáže sa už sústrediť na nič iné, ako jeho vnárajúci a vynárajúci nástroj. "André." vydýchne, keď sa posledné zbytky jej sebaovládania roztrieštia na kúsočky a cez jej telo sa preženie mocná vlna orgazmu. Telo sa jej vypne, prehne sa ako luk a jej svaly sa zovrú okolo Andrého.

[André Bourson]

Při tvých metodách budu první pomoc potřebovat asi častěji +ušklíbne se a dál už se jen věnuje jejím smyslným pohybům. Sleduje jí zpoza přivřených víček a pohledem - protože ruce mu pořád ještě nerozvázala - jí hladí její štíhlé boky a nádherná ňadra. Jako ve snách pozoruje její fascinující orgasmus a zaúpí, když se kolem jeho penisu sevře její tělo. S hlasitými vzdychy, které se už nesnaží tlumit, naplní Mem až po okraj:) svojí touhou. Nahá hruď se mu prudce zvedá, jak rychle dýchá+