Kuřácký a karetní koutek

[Tony Dolohov]

+sleduje ji, když se obléká, je rozvalený v křesle, nohy rozkročené daleko od sebe, zahalen v oblaku kouře a když fata zmizí jako pára, postaví se a chce odejít, zahlédne však na zemi pohozenou podprsenku, zvedne ji, zakroutí hlavou a pousměje se, pak si ji zastrčí do kapsy od županu a odejde do své ložnice, aby se trochu prospal+

[Tony Dolohov]

Hmn. +zamyslí se+ Jahodovej džus bude stačit. +usměje se+ Co čteš zajímavého? +zeptá se a rozhlíží se kolem+ Jestli si to tady zařizoval ty, tak máš moc dobrej vkus. +poznamená+ Tohle je … ? +ptá se na to, v jaký místnosti to vůbec je+

+trochu se podiví jejím chutím, ale beze slova jí nalije džus+ Čtu o černé magii, co jiného? +usměje se+ No, vlastně to zařizovala Styx. Ale já jí pomáhal +zdůrazní se smíchem+ Potřebovala jsi něco, nebo jsi jenom přišla potěšit opuštěného starého přítele? +nabídne jí křeslo+

[Neferet]

Děkuji. +usměje se a vezme si od něj skleničku+ Jistě, co jiného. +usměje se+ Hmn, takže na tom máš taky svůj díl. +usmívá se a upije+ To musím něco potřebovat, abych se tady stavila za dobrým přítelem? +zvedne obočí a posadí se+ Přišla jsem tě jenom navštívit. Zeptat jak se máš, co děláš a tak. +hájí se s úsměvem+ Proč zrovna opuštěného a starého? Nepřipadá mi, že bys byl. Teda aspoň starý, zbytek takhle neposoudím.

[Tony Dolohov]

Jsem rád, že ses stavila. Rád si s někým popovídám, Jsem tady pořád sám +zabručí+ Toho starého jsem nemyslel věkem +rozesměje se+ Starý se ještě zdaleka necítím. Naopak +ušklíbne se+

[Neferet]

Tak proč se někdy nestavíš, když ti chybí společnost? +usměje se+ Tak to je dobře. +zasměje se+ Tak povídej. +vyzve ho+ Co je nového? Jak se pořád máš? Co pořád děláš? Dlouho jsme se neviděli, jsem prostě zvědavá. +tváří se jak andílek+

[Tony Dolohov]

Popravdě, jsem i docela rád, že jsem sám. Potřebuji si utřídit myšlenky a na to potřebuji klid +strčí si mezi zuby doutníček, ukousne špičku a vyplivne ji a pak si připálí+ Docela se nudím. Sem tam nějaká akce, ale nic významného. Už to není to, co bývalo. Chybí mi to napětí, risk, nebezpečí +řekne zamračeně+ A jak se máš ty?

[Neferet]

Určitě se to brzy změní. Klid netrvá věčně. +napije se a pohodlně se opře+ Já se mam docela dobře. Všude je klid, žádné větší problémy. Zprávy dostávám pravidelně a vypadá to, že každý dělá to co má. +pokrčí mírně rameny+ V účtech je pokaždé stejný bordel jako vždy. +zašklebí se+ Začíná to být docela nudné, ale nestěžuju si. Jsem za to docela ráda, i když mě to spíš začíná děsit, jako by to byl takovej ten známej klid před bouří. +zakroutí hlavou+ Jo a taky už mám u sebe Caesara a vypadá to, že se mu tu zatím líbí. +usměje se+

[Tony Dolohov]

Caesara? No to je skvělé. Vím, jak se ti po něm stýskalo. Jakým zázrakem se ti povedlo jej dostat sem přes ty vzdálené světy? +pohodlně se opírá v křesle a pozoruje ji, zahalen v oblaku dýmu+

[Neferet]

Pomohl mi pan Lupin. Otevřel jakýsi portál pomocí zrcadla. +vysvětluje+ Bylo to něco úžasného. Se zavřenýma očima jsem se musela na Caeasara soustředit, a když jsem je otevřela, tak jsem ho viděla v tom zrcadle přesně tak jako předtím ve vzpomínce. Pak stačilo, abych ho zavolala. Bála jsem se, že to nebude fungovat, ale Caesar reagoval a vydal se k nám, až nakonec prošel zrcadlem. +vzpomíná s úsměvem+ Zatím to vypadá, že se mu tady líbí. Začíná zajíždět do starých kolejí. +vesele se zašklebí+

[Tony Dolohov]

+jak zaslechne nenáviděné jméno, další její slova už nevnímá, zatne pěst a v očích se mu blýská, vzduch kolem něj se tetelí a chvěje, jako za horkého léta, než však Nef dopoví, ovládne se+ Co tvůj přítel? +zeptá se úplně mimo+