Ložnice

[Styx]

+hledí mu upřeně do očí. To, co mu teď řekne, asi bude pro Tonyho trochu šok, ale ona moc dobře ví, že se s ním nemusí mazlit, že Tony je drsný chlap, kterého jen tak něco nezlomí+ Šest týdnů +chvíli ho pozoruje, než vstřebá tuto informaci+ Až se budeš na to cítit, řekni mi, co se stalo. Chci vědět vše +přinese mu sklenici vody, pomůže mu nadzvednout hlavu a přiloží mu ji ke rtům+

[Tony Dolohov]

Šest týdnů +zopakuje, nezní to šokovaně ba ani překvapeně. Spíš jen tak ty dvě slůvka povaluje po jazyku jakoby se chtěl ujistit otom že to bylo opravdu jen šest týdnů+ Zdálo se to +nádech+ o něco dýl +jeho hlas zní jakoby byl ztracený ve vzpomínkách. Několikrát se hltavě napije, získávaje čas správně sformulovat odpověď+ Byl jsem v +olízne si rty+ Rusku. Mělo tam být Srdce ledu. Nějaký magický předmět co měl mít moc pokrýt celí svět ledem +nadzdvihne se do sedu a opře o čelo postele. Hadička od kapačky mu přitom zavází, tak si jí jednoduše vytrhne z ruky a potřísní tak postel svou krvé. Je to stejně jedno, beztak už je dost krvavá a špinavá+ Nebo tak něco. Nezajímal jsem se o podrobnosti, někdy je nebezpečné se zbytečně vyptávat +nechce tu tak krvácet, tak si na ránu přitiskne kus peřiny a ohne paži+ Ani nevím kdo to byl +zakašlá+ vlákali nás do pasti, většinu pobili, jen já jsem to přežil +vydá zvuk jako hořká uchechtnutí+ Měl jsem totiž velké štěstí. A zbytek... +pohne mírně zlomenými prsty+ vidíš sama. +několikrát se zhluboka nadechne protože mu poslední řeč sebrala všechen vzduch, mírně přitom zaskřípe zuby jak ho zlomené žebra bolí+ Utekl jsem, spoustu jich přitom pořádně zmasakroval, všechno jim tak vypálil +oči se mu lesknou jak ho ty vzpomínky těší+ Toulal jsem se pak tundrou. Musel jsem se dostat dost blízko domova abych se sem mohl přenést.

[Styx]

Měl bys ležet +připomene starostlivě, ale je to spíš jenom konstatování, Tony si stejně dělá, co chce, tak mu alespoň upraví polštář za zády, aby měl pohodlí+ No to snad ne! +teď už ho napomene doopravdy, když si vytrhne hadičku ze žíly. Ošetří mu ránu a přelepí ji náplastí, nezapomene mu věnovat přísný pohled, pak se ale už soustředí na jeho vyprávění+ Merline... Rusko? +mračí se, když poslouchá jeho příběh, ze zkušenosti ví, že smrtijedská mise není procházka růžovým sadem+ Hodně jsi zkusil... ale jsi statečný... ty můj hrdino +usměje se na něj a pohladí ho po tváři+ Hlavní je, že ses vrátil. Moc jsem se o tebe bála. Postarám se o tebe a ty budeš poslouchat. Rozumíš? +mrkne na něj s úsměvem, jemně mu přitom omývá zakrvácené břicho+ Bylo to zlé? +ukáže bradou na stopy po mučení a občas se prsty jen tak dotkne pevných břišních svalů+ Potřeboval bys vykoupat... +nakrčí nosánek+ ale nesmíš se teď hýbat.

[Tony Dolohov]

+Mírně nakloní hlavu k její ruce+ Udělám všechno co mi řekneš Lilie +slíbí, ale každému musí být jasné že si stejně bude dělat jent o co sám chce+ Bylo to +odmlčí se+ normální mučení +řekne ledabylím hlasem, nehodlá otom evidentně teď mluvit, možná nikdy+ Oni vlastně nechtěli nic vědět, jen si užívali +pronikavě se na Styx podívá+ Budu hodný a nechám tě vklidu dodělat co si začala.

[Styx]

Hahaha +zasměje se ironicky, jako že mu ty jeho sliby nevěří+ Teď seš docela bezmocný, takže nebudeš si moc vyskakovat. Jsi zcela odkázaný na mne +mrkne na něj a uculí se. Pokračuje v práci, omývá mu slabiny vlhkou houbičkou. Mohla by jednoduše použít čistící kouzlo, ale proč by to dělala? Svou práci dělá tak pečlivě, až má strach, že ji Tony bude falešně podezírat, že si to užívá. Hodí nenápadně očkem po něm a usměje se+ Nechci znát podrobnosti. A sám se snaž na to co nejrychleji zapomenout +nelituje ho, protože ví, že Tony se nikdy litovat nenechal, přesto ji bolí u srdce, když vidí ty stopy po mučení na jeho těle+ Je zbytečné se ptát, jestli ti nechali hůlku, že?

[Tony Dolohov]

+Pozoruje každý tah houbičky na svém těle. Jemnou péči její ruky. Tak trochu potutelně se usměje, je naprosto a jistě přesvědčen že se Styx zamlouvá se ho takhle dotýkat+ Nikdy na tebe nejsem odkázaný +upozorní jí pěknce, ale pevně, aby bylo jasné že on není odkázaný nikdy na nikoho. Stará se o sebe sám. Při zmínce o hůlce mu obličej potemní, svraští obočí a celí výraz naznačuje nejěn lítost a smutek jakoby přišel o nejlepšího přítele, ale hlavně vztek+ Ti bastardi jí zničili! +zavrčí přes stištěné rty+ Budu potřebovat co nejrychleji novou +teď už se zase tváří normálně+

[Styx]

To si jen myslíš, drahý +vyvede ho z omylu+ Přežil jsi svou smrt. Jsi zesláblý po dlouhém mučení. Máš spoustu zranění. Zlomená žebra. Krvácení do břišní dutiny. Ztratil jsi hodně krve. Máš zlomené všechny prsty na ruce. Zranění na hlavě. Jsi zmatený. Přemístění ti taky vzalo spoustu sil +pozvedne obočí+ Ještě pořád si myslíš, že mě vůbec nepotřebuješ? +chce mu trošku srazit hřebínek, zdá se jí, že na to, že před chvílí slezl hrobníkovi z lopaty, je až příliš sebevědomý+ Až se dáš trochu dohromady, pořídíš si novou hůlku. Teď klidně lež +smyje mu špínu a krev z nohou a když dokončí práci, odnese pryč nádobku s vodou, zbarvenou do ruda+ Udělám ti něco k jídlu. Na co máš chuť?

[Tony Dolohov]

Ty víš že ano, ale ne takhle +ukáže rukou na svoje tělo+ Navždy odkázané je na tobe docela něco jiného +odmlčí se, obočí svraštělé. Přitiskne si dva nezraněné prsty na spánek+ Říkám víc než bych měl +rozkašlá se, tak že si musí přitisknout ruku na zlámaná žebra, aby tolik nebolela+ Maso +téměř zasněně se zahledí do dálky+ Velký kus šťavnatého masa. Nebo rovnou celé pečené selátko +potřese mírně hlavou+ Cokoliv co mi dáš Lilie. Cokoliv.

[Styx]

+převlíkne mu čisté povlečení a to zakrvácené hodí na zem a zničí kouzlem, stejně i jeho potrhané oblečení+ Ano, vím, že to nerad přiznáváš, že nejsi teď zcela... ve formě... ale přede mnou se opravdu nemusíš přetvařovat. Ani přeceňovat. Znám tě tak dokonale, že ani nemusíš promluvit a já ti tvé myšlenky vyčtu z očí. A předpokládám, že je to vzájemné +uculí se+ Ale jen povídej, alespoň se něco dozvím +když se Tony rozkašle, přiskočí k němu a pomůže mu do sedu+ Tak maso? Že se ptám +rozesměje se zvonivým smíchem+ Tak chvilku vydrž, přinesu ti něco dobrého. A taky nějaké čisté oblečení +opatrně ho položí zpátky do čistých peřin a zakryje až po bradu přikrývkou, aby nenastydl+ Odpočívej a nezlob +mrkne na něj a odejde pryč+

[Tony Dolohov]

+Vážně se na ni po dívá+ Neřekl bych nic, co už bys dávno nevěděla +řekne malinko nejasně+ Nemyslím že bych mohl ve svém stavu zlobit +přes svá slova hned jak se za Styx zavřou dveře se začne drápat s postele. Vzpoměl si na jednu svou doslova pravěkou hůlku co neviděl od prvního roku studia. Pomalu dá jednu nohu na zem. Několikrát se musí nadechnout, protože mu hrudníkem projede bolest. Když se všechno v jeho těla zase sklidní dá na zem i druhou nohu. Chvíli jen tak sadí, přešlabuje chodidli na místě, než se rozhodne konečně vstát. Opravdu se mu na okamžik podaří se postavit, ale hned ho slabé nohy zradí, stejně jako točcí se hlava, takže se jak široký tak dlouhý natáhne na podlahu+