ložnice

[Manori]

*spokojeně se protáhne* nechceš taky někde podrbat?*uculí se do polštáře*

[Castiel]

*cuknou mu koutky* Když to nebude za uchem, tak kdekoliv... *pronese to prostě Castielovsky..neuvědomí si, že to zní jako dvojsmysl*

[Manori]

*uchechtne se a překulí se na záda k němu, takže mu zalehne ruku, což jí vůůůbec nevadí* tak kdekoliv?*přivře oči a natáhne ruku a těsně nad ním s ní přejíždím jako by se nemohla rozhodnout, kam šááhnout*

[Castiel]

*otevře oko a koukne na svou přilehnutou ruku, pak na její ruku kmitající ve vzduchu, nic neříká, jen zvědavě pozvedne obočí..čeká, co bude*

[Manori]

tak co? žádný návrh?*když ho tak vidí, jak střídavě kouká, tak se musí smát, ruka ji prostě někam na něj padne* já miluju ten tvůj výraz...*obejme ho rukou, co ju má přes něj přehozenou a chechtá se*

[Castiel]

(to mi připomnělo Teal'ca, jak taky tak podobně vždycky koukááá:)) ale je to takové divné, že bude sn až v září a ještě k tomu to posunuli na pátek, tak jak hlásali už o páte serce, grrr)

*vypleští oči ještě víc, jak se Man chechtá* Můj výraz? *nechápe*

[Manori]

(lááách..indeed)
no..*přikývne a přejede mu po nose prstem, snaží se přestat smát*úplně nechápavý andílek...*a zas padne smíchy* jako nic.-..ve zlém, ale to je prostě..neodolatelné...*líbne ho na tvář a utírá si slzy smíchu*

[Castiel]

(jooo, ještě to tomu chybí:))

*se tetelí blahem, tzn vypleštěný výraz č. 2* Tak já jsem neodolatelný... *uculuje se, jak se Man směje*

[Manori]

(lach, pry č. 2)

no jistě...*culí se a poškrabká ho po hrudi* a jenm můj...*rozplácne se na něj, aby jí ho jako nikdo nemoh sebrat*

[Castiel]

*pevně ju obejme a opět nechápe* Vždyť já nikam nejdu *zavrtí udiveně hlavou, pak se zakaboní* Nechceš se náhodou rozloučit ty se mnou, že ne? *objeví se v něm uvažování chlapa, né anděla* Chceš se vrátit k Postrachovi? *podezřívavě*