Obývací pokoj

[Castiel]

Máš štěstí, že to nepoznám *zasměje se do polštáře* Ale kdyby mě už nějaký masíroval, tak bys viděla, kdybys to dělala špatně *na oko výhružně a chechtá se*

[Manori]

tss...jak nepoznáš?*hezky přitlačí na ramenou a výhružně sjede ke krku* buď je to příjemné nebo není...*sjede prsty podél páteře přes celá záda* vyhrožuješ?*přivře oči*

[Castiel]

*trochu sykne, když přitlačí* Mhm...to mi dělalo dobře...můžeš přitlačit...tam dolů...na kříže...tam jsi ještě nebyla *uculuje se..škádlí ju*

[Manori]

jak si přeješ..*sklouzne po zádech dolů a přesune pozornost na kříže a pořádně mu dává do těla*

[Castiel]

*zaskučí* Ty...si to...užíváš...uh... *snaží se říct mezi tím, co na něm Man poskakuje...hekne, když mu zatlačí na boky*

[Manori]

no jisstě...*sykne mu u ucha* kde jinde si takhle beztrestně můžu vošahat andílka, pěkně do hloubky..*krouživými pohyby mu už jemněji zvláčňuje pěkně jeden sval po druhým* ono je třeba přitlačit...měls to pěkně zablokované...*zamračí se* za chvíli by ses taky nemusel hnout..

[Castiel]

*zasměje se, jakou má o něj starost* Neboj, já se budu hýbat vždycky..moje schránka něco vydrží...ale nepopírám, že mi to neudělalo dobře..možná teď budu pružnější i v jiných věcech, než třeba v boji proti bráchovi *celkem se diví, že o Luciferovi dokáže mluvit s nadsázkou...Man s ním dělá divy*

[Manori]

hm..to nepochybuju...že vydrží..*teď ho skoro hladí po celý zádech...pak znovu na několika místech přitlačí* ale i tak..no, třeba se mu taky zablokujou záda...a bude chodit v předklonu z hrůzyplným křupáním obratlů..*prohodí*

[Castiel]

*zachechtá se...to ho vážně pobavilo* By mohl o berli...a to už vidím Sama, jak mu dá, spíš nedá, svoji schránku... *vrtí s úsměvem hlavou...ani si neuvědomí, že zase moc mluví...spokojeně zamručí, když přitlačí*

[Manori]

schránku?*prohodí* jakože...*nepřestává pracovat rukama* sebe?