Obývací pokoj

[Manori]

(no co...prostě poznámka, že třeba se Beccy poptat, kde skončila její upíročarodějnická krev...takový artikl by se neměl volně motat po losu...heh, tak dokud nezpívá, je to dobrý...)

Já si myslím... klidně zůstaň tady na gauči..nebo jestli se chceš víc natáhnout...postel je ti k dispozici..*navrhne*

[Castiel]

*zavrtí hlavou* Nene, tady je to dobrý *konečně na ni zase koukne* Děkuji *kouká na ni, jako by ju chtěl zrentgenovat skrz na skrz, pak se odvrátí a zase zmimoozní*

[Manori]

Dobře...*pod tím rentgenovým pohledem se ošije, jak má pocit, že jí skoro počítá kosti v těle, tak se radši zvedne* dojdu ti pro deku...*vymizne radši vedle na chvíli, vyhrabe náhradní deku a polštář a donese to zpátky, rozloží na gauč*tak..asi tě nechám..kdyby něco, jsem v kuchyni...*jde si postavit vodu na čaj*

[Castiel]

*přikývne, ale deky a polštáře se ani nedotkne..jen zírá mimo*

[Manori]

*udělá si mezitím v kuchyni čaj, pak nakoukne, jestli jako odpočívá a vidí ho furt zírat mimo* je ještě něco v nepořádku?

[Castiel]

*trochu sebou trhne* Co? *zatřepe hlavou* Nene, všechno v pořádku *přes tvář se mu mihne úsměv* Nechceš si jít ke mně sednout? *navrhne* Můžeš mi povídat, jak se máš *vůůůbec jí nepřizná, že ju z nebíčka sem tam pozoruje a hlídá..pampadam*

[Manori]

*přimhouří oči, ale jde si sednout na gauč i s čajem* já? no...tak nějak..normálně...žiju.*pokrčí rameny. lááách, okřídlený šmírák* občas to je trochu akčnější, někdy si i zadělám na malér..takže vlastně vše při starém...*zazubí se*

[Castiel]

*stalker:D...prohlíží si její obličej a lehce přikývne* A jak to máš..hmm..s *kývne k ložnici, nějak se nemůže vymáčknout:D*

[Manori]

*heh....sleduje jeho pohled, pak jí to dojde* no...*ošije se, pak přizná*od té doby, co jsi tady byl naposled se toho hodně stalo...*drbe nehtem do ucha hrnku*ale teď...jsem v podstatě tam, kde jsem byla...s Postrachem jsme pořád manželé...a on..se hodně snaží, já být na jeho místě, tak sebe prostě odstřelím a je klid*pousměje se a zavrtí hlavou* jinak jsem tak nějak po uši v upířích sítích. Na jednu stranu to má nesporné výhody, být s nimi zadobře...na druhou od nich nemůžeš jen tak odejít, se všemi těmi informacemi co o nich vím. I když je pravda, že ted mi asi dají na chvíli pokoj..*musí se uchichtnout*kvůli tobě.*dodá*

[Castiel]

*na chvilu se zamyslí* Kvůli mně? *nechápavě na ni kouká* No...je fajn, že jsi teď spokojená *pousměje se* Jsi, ne? *utápí se v jejích očích*