Třináctá komnata

[Lanevra]

°Nikdo jí neodpoví, ale to ani nečekala. Moc dobře ví že tahle blondýnka umí být hodně zatvrzelá když si něco usmyslí. Potutelně se usměje. Jestli si Styx myslí že jí odežene mlčením moc semílí. Ona má spoustu času. Otočí se a odejde, ovšem ani náhodou to nevzdává.
Ani ne za čtvrt hodinku se vrátí s plnou náručí že ani nevidí na cestu. Nese si sebou peřinu s polštářem, celí kbelík zmrzliny, sklenku krve a hlavně knížku pohádek. Udělá si u zdi vedle dveří z peřin hnízdo do kterého se spokojeně usadí, na klín si vezme zmrzlinu, sklenku položí k ruce a chopí se knížky. Otevře jí na první straně a pustí se do předčítání°
Sněhurka a sedum trpalíků °řekne tak hlasitě že si je jestí otom že ji Styx slyší° Žila byla v jednom království krásné královna, provdaná za moudrého krála. Oba se velmi milovala, ale nebyli docela šťastní. Neměli totiž žádné děti. I jednou takhle královna seděla u okna, vyšívala a hleděla do zasněžené krajiny. Když náhle na parapet přiletěl havran. Jak se královna lekla, píchla se do prstu. Kapka krve skápla na vyšívání, načež si královna povzdechla: "Chtěla bych holčičku co bude mít pleť bílou jako sníh, vlasi a oči černé jako havraní peří a rty rudá jako krev. Za tu bych dal i vlastní život"
A tak se i stalo, do roka a dne.... °tak hodlá pokračovat dokud jí Styx nepustí, nebo dokud nebude třeba dojít pro další knížku°

[Styx]

( )

[Styx]

+chvíli poslouchá Lanin monotónní hlas za dveřmi a moc dobře ví, že ona to nevzdá, dokud ji nepustí dovnitř, stejně se už nemůže soustředit na své myšlenky, tak se zvedne a jde jí neochotně otevřít; když uvidí, jak si upírka kompletně ustlala za dveřmi, nemůže si pomoct, ale rozesměje se+ Lani, ty nejsi normální +sdělí jí holý fakt+

[Lanevra]

°Zvedne oči od knihy a hlavně podivného nápoje skládajícího se z několika kopečků zrzliny ve sklence krve. Pozvedne obočí° Ale kdopak se nám to vyhrabal z nory? °ptá se z předstíraným překvapením° To víš až teď že nejsem normální? °podiví se naoko Styxinu komentáři. Zvedne se skoro jakoby neměla pořádně kosti° Pustíš mě dovnitř mazlíčku, nebo půjdeme někam ven? °pod ramenom drží knížku pohádek a v ruce podivný kokteil°

[Styx]

+ustoupí kousek stranou, aby Lana mohla projít+ Tak pojď, ty... neodbytná +usměje se a když je Lana uvnitř, zase za sebou zamkne dveře+ Tak co je tak důležitého, že mi nenecháš chvíli soukromí?

[Lanevra]

°Rozhlédne se po strohém, ba přímo klášterním vybavení tohohle pokojíku. Postel, křeslo, okno a jinak nic. Samozřejmě přejde k posteli a usadí se na ni, protože ta je nejpohodlnější. A neméně samozřejmě to udělá bez dovolení° Nic °pokrčí jednoduše rameny° Prostě jsme se nudila a nebylo si s kým hrát °opře se vzadu o ruce. Chvilinku si Styx prohlíží, než si povzdechne° Nešla by si sem, kdyby tě něco netrápilo. Měla jsem strach °přizná bez obalu. Tady může, tady nikdo není°

[Styx]

+zavře za ní dveře, opře se o ně zády a poslouchá její argumenty+ Jsi nějaká až moc chytrá +pousměje se, přejde k ní a posadí se vedle ní na postel+ Znáš mě dokonale +ušklíbne se+ Ano... trápím se... +přizná+ Ale nechci o tom mluvit.

[Lanevra]

°Posadí se, takže má ruce v klíně° To víš že jsem, v mém věku °zavtipkuje lehce° Pokud mi to nechceš říct °pokrčí rameny jakoby snad an tom nezáleželo, ale vzápětí dodá:° tak to vypadá že si přinesu ty peřiny a ustelu si na zemi tady uvnitř °usměje se jako neviňátko°

[Styx]

Není potřeba tahat sem peřiny. Jsem připravena i na to, že bych zde trucovala i déle +pousměje se, odhrne přikrývku na posteli a vleze si pod ni+ Pojď ke mně

[Lanevra]

°Pozvedne obočí, ale neříká nic. Vklouzne si ke Styx po peřinu° A jak to "dýl" bude asi tak dlouhé? °podepře si rukou hlavu a pohladí Styx po tváři jedním prstem° I když ono na to vlastně nezáleží °položí si hlavu na polštář° Budu tu dokud budeš potřebovat. Já se o tebe vždycky postarám mazlíčku °něžně a hlavně upřímě se na ni usměje°