Komnaty Magnuse Arnara

[Styx]

Podle mě není trest za porážku, když si poražený připadá jako vítěz. To by pak bylo úplně jedno, jak souboj dopadne. Vítěz musí dostat odměnu a poražený musí podstoupit od něj trest. Jen v tom případě by to naše utkání mělo smysl +pozorně sleduje jeho ruku na svém stehně a je trochu napjatá. Není poznat, jestli ostražitostí, rozrušením, nebo obojím+ Bylo by zajímavé vědět, jaké to je obloudit krále severu. Bylo by zajímavé vědět, jaké to je, když se drsný viking dotýká ženy... hladí její tělo.. líbá ji..něžně i vášnivě.. šeptá jí slova lásky.. +hledí zamyšleně do ohně a její hlas postupně přechází do šepotu+ ..probouzí v ní oheň jako v dřímající sopce.. když se jí zmocňuje.. prudce a divoce.. když ji přivede až na vrchol nejvyšší a vybuchnou ve vzájemné rozkoši jako horký islandský gejzír +jak tiše mluví, oči se jí lesknou a tančí v nich žhavé plamínky. To bude nejspíš tím alkoholem a ohněm v krbu+ Ale špatně jsi mě pochopil, Magnusi Arnare +otočí zrak k němu a tajemně se pousměje+ Ne já tebe budu dobývat, to bys měl příliš snadné... ale ty mně! +čeká, jestli její výzvu přijme+ A vítěz bere vše.

[Magnus Arnar]

Styx:+ Je čím dál napnutější, jak Styx mluví a při každém jejím šeptavém slovu snad možná o trochu víc stiskne svou dlaň na jejím stehně, takže výsledný efekt mladou ženu asi trochu zabolí.+ Přijímám paní! Tehle souboj přijímám...A až zvítězím - budeš moje po právu ve všem, co budu chtít, nabídneš mi svůj klín plný sladké medoviny a ústa. Dovolíš mi přivést tě právě k onomu vrcholu nejvyššímu, kdy se mysl zatemní a vše se změní v rej barev...Pak se mi poddáš a ucítíš, jak miluje Král severu!!! + Pustí (ale dost nerad ) její nožku a pozvedne sklenici.+ Jsem v tvé moci, protožej sem přijal sázku, valkýro!

[Styx]

+tu bolest nevnímá, protože je rozrušená tou sázkou+ Pokud souboj vyhraješ, budu ti patřit. Ale nebudeš to mít lehké, vikingu. Valkýry střeží válečníky, nebo je nechávají padnout v boji. Ale nezaplétají se s nimi +věnuje mu jeden ze svých tajemných úsměvů+ Nepřijímej sázku, dokud nevíš, jaký bude tvůj trest, když prohraješ +pozvedne svoji sklenku, ale zatím se nenapije, čeká, jestli Magnus zbaběle nevzdá souboj, když se dozví, co si Styx vybere za svou výhru+ Pokud vyhraji, padneš přede mnou na kolena, skloníš se mi hluboko k zemi a budeš mi sloužit, králi. Pokud vyhraji, budu moci jako pravá valkýra rozhodnout o tvém životě +narovná se v křesle a natáhne k němu ruku se sklenicí+ Přijímáš?

[Magnus Arnar]

Styx: +S obdivem povytáhne obočí.+ Jsi krutá, valkýrien! Přijímám. Můj život bude ve tvých rukou. + Mocně dopije sklenku.+ I já bych tě rád viděl na kolenou. Tak, jak přijímáš dar mého mužství...a věnuješ mu svou péči. Jsem si jist, že umíš podobné laskavosti darovat mužům jako žádná jiná...+ Zahledí se na její ústa a zatouží je políbit.+

[Styx]

Nejsem krutá, neřekla jsem, že bych tě zabila. Nezabila bych tě, jen jsem tě zkoušela, jestli bys mi vložil svůj život do rukou. Jak vidím, dost mi věříš +lehce se zachvěje při jeho smyslných slovech, protože si už nějakou dobu s hrůzou uvědomuje, že její fantazie pracuje na plné obrátky+ Není mým zvykem klečet před kýmkoliv na kolenou. Pokud bys byl ale můj pán, neměla bych na výběr +najednou si uvědomí, jaký je to nesmysl+ Vlastně... pokud bys vyhrál, znamenalo by to, že jsem se ti odevzdala zcela dobrovolně! +rozesměje se pobaveně+ Takže tvoje otrokyně ze mně nikdy nebude +uculí se+

[Magnus Arnar]

Styx: Nevěřím ti ani trochu. Byl bych šílencem, kdybych uvěřil valkýře! +zasměje se drsně.+ Věřím svým instinktům a sám sobě. Věřím, že v tobě nebudu mít otrokyni, ale vášnivou milenku. Již dnes se spolu milujeme, naše slova jsou vášní jež se navzájem proplétá. Jsme jako moře a skalnatý břeh. Moře vzdouvající se a narážející na pevné skály, které se časem poddají živlu a dovolí mu vyhloubit v sobě prohlubně, které se již nezhojí. Ale vím, že v ohrožení bychom ani jeden neváhali a život druhého vzali...Byl to úmysl bohů, který mě dovedl k tvým dveřím. Není to sázka, ale zkouška, má paní...+ Strhne si z krku přívěšek ve tvaru kladiva a podá ho Styx.+ Při Thorově kladivu, paní, zavazuji se, že přijmu jakýkoliv důsledek našeho ujednání...

[Styx]

+rozesměje se vesele+ Děláš dobře, že mi nevěříš. Znáš mě sotva pár hodin a nemůžeš vědět, čeho jsem schopna. Obzvlášť, když víš, co jsem +pohybem ruky odlevituje do krbu několik polen, začíná jí být trochu zima. Zahalí se proto těsněji do župánku+ Lepší přirovnání jsi nemohl vybrat. Jsi opravdu jako rozbouřené moře. Není snadné plout na tvých vlnách, aniž by se člověk nebál, že ho dřív nebo později stáhneš do hlubin. Každá skála se jednou poddá živlu, to je pravda, ale někdy to trvá celou věčnost +pousměje se+ Máš pravdu, v nebezpečí bych tě asi neušetřila, stejně jako ty mně. Ale teď mi žádné nehrozí, tak nač si kazit zábavu +zasměje se a pak natáhne ruku a vezme si od něj přívěšek. Prohlíží si jej s velkým obdivem+ Severští řemeslníci jsou velice zruční, umí zhotovit nádherné věci +trochu zaváhá, neví, co má s tím přívěškem dělat+ Vlastně jsem ti ještě nepoděkovala za ten prsten +ukloní se mu vděčně+ Proč jsi mi jej vlastně poslal? +podá mu zpátky přívěšek+ Jakýkoliv důsledek? Co máš tím na mysli? +pozvedne zvědavě obočí+

[Magnus Arnar]

Styx: Je tvůj...prsten jako projev díků za tvou laskavost a pohostinnost a přívěšek jako důkaz toho, že splním svůj slib.+ Stále polonahý nevykazuje žádné známky zimomřivosti.+ Víš, jak vznikla žena? Když Auðumbla z věčného ledu vylízala Búriho, otce bohů, který zplodil Borse, jenž se stal otcem Odina... tak když tvořili lidi, dali si záležet... a ženu stvořili bohové tak, že vzali lehkost listu a ladnost laně, tanec slunečních paprsků a slzy mlh, nestálost větru a plachost zajíce, marnivost kočky a hebkost vlaštovčího hrdla... přidali tvrdost drahokamu a chuť medu, krutost vlka, teplo ohně a chlad ledu, vrkání holubice a krákání straky... to všechno bohové smíchali v kotli a stvořili ženu! A ty jsi to všechno...jak bych ti mohl věřit?+ Usměje se na ní.+

[Styx]

(vylízala Búriho? Co to je? )

+stáhne ruku zase zpátky a přívěšek si pověsí na krk+ V tom případě ti moc děkuji, vážím si tvé štědrosti +odmění ho úsměvem a zaposlouchá se do té báje o stvoření ženy. Jak Magnus skončí s popisem, upřímně se rozesměje+ Tak jestli jsem tohle všechno, taky bych si nevěřila. Zajímalo by mně, jak bohové stvořili muže +zeptá se zvědavě+

[Magnus Arnar]

(Vylízala ho z ledu. On tam byl zamrzlej..hehehe.. )

Styx: Muži jsou věrné kopie bohů, paní!+ Když to říká, zdá se, jakoby trochu povyrostl. Jeho hluboké oči už zase hledí do plamenů a dá se tušit, že rozjímá o svých bozích.+