Knihovna s pracovnou

[Styx]

+přivine se k němu, nic neříká, jenom vnímá jeho blízkost a poslouchá tlukot jeho srdce+ Já vím, že už musíš jít +řekne po dlouhé chvíli posmutněle+ Jsem moc ráda, že jsem tě zase viděla +obejme ho kolem krku a dlouze ho políbí, užívá si něžný polibek, pak jej přeruší a kouká mu do očí+ Přijď zase brzy za mnou +pohladí ho po tváři a usměje se na něj

(tak to mě moc mrzí:()

[Remus Lupin]

(jj, ale jen na chvíli...jedu na otočku do divadla na reprízu a neberu notes s sebou na privát..moc dlouho bych bez netu asi nepřežila:))

*líbá ji* to víš, že přijdu...abys náhodou nepřestala být zvědavá..*mrkne na ni a pustí ji z objetí*

[Styx]

(láách, já už se lekla, že to bude na dlouho, jako s Regulusem:) tak se s Remuskem loučím nadlouho:))

To tedy nepřestanu, vždyť mě pěkně napínáš +usmívá se na něj a když ji pustí, ví, že už musí odejít+ Budu se na tebe moc těšit

[Remus Lupin]

*pustí ji* příjdu jakmile mi to stav dovolí...*pousměje se, panenky očí již nezvykle zelené, naposledy ji políbí a vytratí se do noci*

[Styx]

+sedí v knihovně a čte si nějakou knihu, nedokáže se ale vůbec na nic soustředit, myslí na Remuse a když si po půl hodině uvědomí, že si nepamatuje ani jedinou větu z toho, co přečetla, odloží knihu a přistoupí k oknu, hledí na zahradu, ale myšlenkami je úplně jinde, vtom najednou upoutá její pozornost oheň u hradeb, zaostří zrak a když tam zahlédne Kirina, rychle se přemístí ven+

[Styx]

+oheň na zahradě je úspěšně zažehnán, tak se vrátí zpátky do knihovny, po boku Arese, sedne si na zem do tureckého sedu a zavolá si ho k sobě, tygřík si k ní pomalým krokem dojde, otře se jí jemně ňufákem o rameno, že ji málem povalí, Styx si ho obejme kolem krku a zaboří tvář do bílé srsti+ Aresi... Aresi... +vzlyká a oslintává mu celý kožíšek, šelma jen krotce vrní+

[Remus Lupin]

*za nějakou chvíli dojde skřítek s Remusem v patách. Ten má na tváři pečlivě neutrální výraz*

[Styx]

+vzhlédne ke dveřím a jak zahlédne v nich Remuse, živého a zdravého, všechen strach, který o něj měla, z ní najednou spadne, jako kdyby ze sebe shodila těžký batoh, zvedne se ze země a běží k němu+ Remusi... +vykřikne a přestože vidí jeho výraz, vrhne se mu kolem krku, emoce prostě nedokáže přemoct+

[Remus Lupin]

*když se mu vrhne kolem krku, tak ji automaticky chytne do náruče a chvíli mlčky drží...* myslím, že bychom si měli promluvit..*řekne docela tiše a zdánlivě naprosto klidně, ale oči ho zrazují*

[Styx]

+tiskne se k němu, šťastna, že je v pořádku a mile překvapena, že ji od sebe neodstrčil a když Remus promluví, zvedne k němu tvář a pohlédne mu do očí+ Ano... to bychom měli +chytne ho za ruku, odvede do křesla a posadí se do druhého přímo naproti němu, aby mu mohla hledět do očí, ani zatím nenabídne žádné pití, aby se ničím nerozptylovali v rozhovoru+