Přijímací pokoj

[Remus Lupin]

*tiše dojde ze zahrad..po cestě se tak trochu diví, jaké je tam ticho, až ho napadne, jestli třeba Styx neodcestovala..tak se usadí a rozevře si něco ke čtení....a veme do ruky DV:) nee...nějakou knížku si tam třeba najde...*

[Styx]

(se diví, že je všude ještě klid? Takhle "brzy nad ránem" normální lidi ještě chrní a obzvlášť noční sova Styx, ta má teprve půůlnoc:))

+skřítek, který má zrovna noční:) si všimne hosta a uctivě ho přivítá+ Dobré ráno. Hned jdu probudit paní +už ho zná z vidění, tak se ani neptá+ Bude tady za chviličku, posaďte se zatím, prosím +přinese mu kupu kouzelnických časopisů, aby se příští hodinu nenudil a jde přichystat paní snídaní+

[Styx]

+ani né po hodině se objeví Styx v přijímacím salonu, za tu hodinku se stihla zcela probudit, vysprchovat a dokonale upravit. Přiběhne k němu a chytne ho za ruce+ Oh, Remusi, to je příjemné překvapení +usmívá se a radost z jeho návštěvy jí září ve tváří+ Děje se něco? +zvážní, když si uvědomí, kolik je teprve hodin a až teď si všimne, že vypadá, jako by lovil lva:)+

[Remus Lupin]

*přikývne skřítkovi a zahrabe se do časopisů, že tam málem v tom křesle do hodiny usne, ale jak Styx doběhne, tak sebou malounko škubne a probere se..*ehm...Dobré ráno...*zatváří se malinko provinile, když si uvědomí, kolik je hodin a teprv ted mu dojde, že skřítek mluvil něco o probuzení* omlouvám se, nechtěl jsem tě vytáhnout z postele...*koukne na ni* ne, vlastně se nic neděje...jen..právě jsem se utrhl z práce a nechtělo se mi rovnou domů...tak jsem si řekl, že bych mohl zkontrolovat, jestli tě mazlíci dobře hlídají a tak...*nenápadně zamluví, že ji prostě chtěl po náročném "zátahu na lva" vidět* to nic...*pokusí se trochu rozježené vlasy narovnat* Monty byl tvrdý oříšek...*musí se uculit nad tím jménem*já..doufám, že jsem nepřišel nevhod...*rozhlídne se*

[Styx]

Neomlouvej se přece +usmívá se+ Jsem ráda, že jsi přišel, i když je to v docela... vražednou hodinu +zasměje se+ Ne, nepřišel jsi nevhod. Naopak, v pravou chvíli. Skřítek připravil v pracovně snídani. Zvu tě na ranní kávu a u jídla mi vše pěkně povíš +lapne ho za tlapku a odvede si ho do svých komnat+

[Regulus Black]

*před svou cestou do buddhistického kláštera se ještě zastaví na Eagle Rock*

[Styx]

+skřítek jí oznámí, že má návštěvu, pana Blacka a Styx se osobně obtěžuje do přijímacího sálu. Když zahlédne Reguluse, pomalu k němu kráčí, tvář má vážnou a v očích je znát zloba+ Reggie, proč jsi to udělal? +přivítá ho výčitkou namísto pozdravu+

[Regulus Black]

*sleduje ji, jak přichází a v hrudi ho bolí, není to však čerstvým zraněním* Styx *udělá pár kroků k ní* Přišel jsem tě poprosit o odpuštění *schová si obě její ruce do dlaní a tiskne si je ke rtům* Byl jsem zaslepený láskou a zlobou a nevěděl jsem, co dělám, když jsem Lupina vyzval na souboj. Chtěl jsem se mu za tebe pomstit.

[Styx]

Regu, ten souboj byl nesmyslný a zcela zbytečný. Ani kdybys vyhrál, bych nebyla tvoje. Naopak, nenáviděla bych tě za to, kdybys zabil Remuse. Tos byl vážně tak zaslepený nenávistí k němu, že tě to nenapadlo? +sleduje ho vyčítavě, pořád mu nemůže odpustit ten souboj+ Remus vůbec za nic nemůže. Dokud jsem byla zasnoubena s tebou, nedovolil si začít si se mnou. Je to charakterní muž +brání si přítele ze všech sil+ Za mnou jsi měl přijít, když jsi měl touhu pomstit se. Já tě přece opustila. Co jsi ale mohl čekat? +odmlčí se a hledí na něj, trochu je jí ho i líto, chápe jeho pohnutky+

[Regulus Black]

Věděl jsem, že už nikdy nebudeš moje. Pochopil jsem to, když jsi mi vrátila prsten a rozhodla jsi se pro toho vlkodlaka. *skloní smutně hlavu* Nikdy jsem ho ve skutečnosti nechtěl zabít. Chtěl jsem ho vyprovokovat, aby přijal moji výzvu. Hnala mě touha dát mu za vyučenou, aby na vlastní kůži ucítil můj vztek, nenávist a bolest. Ale nezabil bych ho. Ne z lítosti k němu, ale z úcty a lásky k tobě. *klekne si na jedno koleno, její ruku svírá v dlani* Odpusť mi to, prosím.