Knihovna s pracovnou

[Remus Lupin]

*posadí se do křesla a chvíli ji mlčky pozoruje* je jasné, o čem s tebou chci mluvit, že...*přejde přímo k věci* chtěl bych, abys mi to sama vysvětlila...dřív než ti na to já cokoliv povím...*stále si zachovává neutrální výraz*

[Styx]

+sedí v křesle a svírá opěrky, až se jí potí dlaně+ Ano, vím, o čem chceš mluvit +hlavou se jí honí rady, které od známých ze všech stran slyšela: zatloukat, zatloukat, zatloukat+ Ashera znám už pár měsíců, ale vždycky to bylo pouze nevinné přátelství +zamlčí mu, jak se ji na plese snažil okouzlit, nechce to ještě zhoršovat, vždyť se mu to tehdy ani nepovedlo+ Zajímám se o upíří rasu a on mi docela ochotně odpovídal na mé zvědavé otázky. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že jednou... +větu nedokončí a na chvilku se odmlčí, aby si srovnala myšlenky tak, aby mu co nejmíň ublížila+ Tehdy... +sklopí pomalu zrak, svědomí ji kouše až do krve+ ...jsme se ve Slastech loučily se svobodou a nevinná oslava se brzy zvrtla do nevázané zábavy. Hodně se pilo... já taky... a docela dost +složí ruce do klína a nervózně si hraje s prsty+ Moc si z toho večera nepamatuji... ale dost na to, abych věděla, co jsem udělala +na chvíli se opět odmlčí a když zase promluví, její hlas je cizí, jako by jí ani nepatřil+ Ztratila jsem své zábrany a... podlehla jsem touze po jiném muži +hrdlo jí vyschne, slova se jí jen velice těžce z něj derou ven+ Chtěla jsem ti to říct sama hned poté, co se to stalo, ale neměla jsem příležitost. Mrzí mě způsob, jakým ses to dozvěděl +pomalu zvedne zrak k němu a pohlédne mu do očí+ Jestli můžeš... odpusť mi... prosím +zašeptá chvějícím se hlasem+

[Remus Lupin]

*mlčky ji vyslechne, za mírným výrazem v obličeji se však občas mihne šelma* je zvláštní, že mi si nikdy neřekla, že by ses o upíry až tak zajímala..tedy až teď..když už to vím..*povzdychne si a zadívá se do ohně* vím, jak asi můžou probíhat rozlučky..sám jsem na několika byl *nedodá, že se sice ožral jako prase, ale nikoho nevopíchal* chm..nejdřív jsem si myslel, že v tom má prsty..on...vím, jaká se o nich šíří pověst...a popravdě, myslím, že ani zdaleka nevystihuje to, čím jsou..*trochu hořce se usměje*chápu, že mnohé..ženy v nich vidí jen okouzlující stvoření...ale pod tím vším pěkným..*zatřese hlavou, když si vzpomene na J-C hlas ve své hlavě a to, jak málo stačilo...chvíli se odmlčí a pak odtrhne pohled od plamenů zpátky ke Styx* nezlobím se na tebe...každý může udělat chybu...jen mě mrzí, že stačilo tak málo a upír byl najednou zajímavější...opět..*nehezky se usměje nad tím paradoxem* víš, pro mě je nejdůležitější důvěra...*zadívá se na ni* tobě bych svěřil život, ale v našem vztahu...ne, teď nedokážu předstírat, že se nic nestalo...*zvedne se a přidřepne si k jejímu křeslu* nechám tě přemýšlet...dělej si co chceš a s kým chceš,jsi volná...je jen na tobě, jak toho využiješ. *stiskne ji obě ruce na opěrkách*budu tě sledovat..a nemusíš se bát, že bych zmizel, ale třeba zjistíš, že se beze mne opravdu obejdeš, tak jako jsi se obešla ten večer...když ne, vrátím se k tobě..*s tím ji naposled líbne na tvář, pohladí arese po hlavě a má se k odchodu*

[Styx]

+přestože tuší, že to už asi nemá cenu, protože se Remus už očividně rozhodl odejít, pokusí se ho ještě zastavit+ Nepatřím mezi ženy, které se nechají okouzlit pomíjivou krásou jiného muže tak, že kvůli němu lehkovážně opustí svého partnera a bezhlavě se vrhnou do nového vztahu. To bys mě měl už natolik znát. Já nehledám v člověku fyzickou krásu, ale tu vnitřní. Tady +položí mu dlaň na jeho srdce+ Přiznala jsem se ti upřímně k tomu, protože ti nechci nikdy lhát. To, co se stalo, není jen moje vina, bylo to vzájemné. Mají velkou moc, netušila jsem, jakou. Asher v rozhodující chvíli využil té své moci a ovládl mě, to ale není podstatné, udělal to v dobrém úmyslu, alespoň doufám. Tím ale nechci svalovat svoji vinu na něj, jen jsem chtěla říct, jak hluboce lituji toho, že jsem mu tak neuváženě podlehla +sevře mu jeho ruce, kterými přikrývá její dlaně a hledí mu zpříma do očí+ Nemohu tě prosit, abys se mnou zůstal. Jsem na to příliš hrdá a kromě toho, na to musíš přijít sám. Přesto tě nenechám jen tak odejít, nevzdám se tě bez boje. Budu se rvát jako lev. Dej mi druhou šanci, Remusi. Šanci získat si zpátky tvoji důvěru. Dokázat ti, že mi na nikom jiném tak nezáleží, jako na tobě. Nespal zbytečně to krásné v nás +svírá mu ruce tak pevně, že ho to až musí bolet+ Nepotřebuji si nic rozmýšlet, já to vím. Vím, že tě nechci ztratit kvůli jedné hloupé chybě. Vím, že nechci nikoho jiného, než tebe. Vím, že mi na tobě záleží, jako na vlastním životě. Vím, že tě miluji, jenom tebe. A vím, že ty to taky tak cítíš, přestože jsi mi to nikdy neřekl +pustí mu ruce, aby byl volný a mohl svobodně odejít, kdyby chtěl+ Jak tě znám, teď nejspíš namítneš, ze mě nechceš trestat. Pokud teď odejdeš, bude to pro mne trest, dostatečný trest za můj hřích. Ale nemusíš se bát, přijmu jej pokorně, protože si jej zasloužím +spoutává pohledem jeho oči, které jsou v jedné rovině s jejími, tak blízko..+

[Remus Lupin]

*zavrtí hlavou* už je jedno kdo začal nebo jak...máš pravdu v tom, že na tohle musí být dva. A nikdy není vina jen na jedné straně...To platí i o nás..*zadívá se na ni* Dobrá. Teď půjdu a uvidíme. Nikdy jsem to neudělal, abych se snažil navázat na něco, co se pokazilo. Ale kvůli tobě...Musím jít a trochu si to srovnat v hlavě...snad se brzy uvidíme. A začneme znovu. *vyvlékne se jemně z její blízkosti a mezi dveřmi se ještě otočí* mimochodem, ty ohořelé stromy má na svědomí Kirin?*vzpomene si ještě*

[Styx]

O nás? +pozvedne obočí+ Jakou vinu máš na tomhle ty? +poslouchá ho pozorně a sleduje přitom jeho oči+ Chápu +řekne tiše, když Remus domluví+ Až si budeš jistý... úplně jistý, že chceš se mnou být... přijď +skloní hlavu, když se Remus zvedne k odchodu, hledí do země a poslouchá jeho odcházející kroky+ Ano, Kirin +odpoví, aniž by vzhlédla+

[Remus Lupin]

Nějakou určitě, když se tohle mohlo stát...možná, kdybych nebyl takový samotář...*pokrčí rameny* ale jiný už nebudu...*přikývne* kdyby se něco dělo, víš kde mě najdeš...at už je to mezi námi jakkoliv...*odejde*

[Styx]

+mlčky hledí na pestrý vzor na koberci a když se za Remusem tiše zavřou dveře, teprve teď zhlédne k nim a oči se jí lesknou slzami, které doteď úspěšně skrývala, sjede po zádech z křesla až na zem, posadí se k Aresovi, zaboří tvář do jeho hebké srsti a konečně dá volný průchod svým emocím+

[Styx]

+je už klidná jak hladina jezera, hladí Arese zamyšleně po hlavě a po dlouhé době se konečně zvedne ze země+ Pojď, Aresi, půjdeme +odvede tygříka do zahrady+

[Styx]

+docela se zase sama nudí, tak prochází chodbami hradu jak Bílá paní a hledá, čím by se zabavila, tak si povídá s obrazy+