Obývací pokoj

[Tirage]

( je to jen v tom, mít správně pohromadě ty závorky hranatý - to je celej vtip. ale odkazy někdy stačí, ono je to pak moc velký, obraz přes půl stránky.)

Fab: ale to se Jářku jenom tak předvádí, on tě ještě nezná... normálně mu to kecá po našem, že? pošimrá havrana a dá mu něco.

Jářku na faba hodí nic neříkající pohled, úplatek ignouruje a hupsne Tir na rameno a jemně jí oďobává ouško. schválně.

Tir zavrtí hlavou malinko, zvedne oči v sloup, vezme Fabův úplatek a dá ho havaranovi. to víš, že jsi můj. ale Fabien taky, víš? cukruje se s ním. šikovnej jseš, krásně mluvíš, chtyrej jsi jako havran a kradeš, jako straka...

Jářku si od ní maso vezme, na jedeno polknutí sezobne a kouká na Faba přezíravě. a zatím mu nic neřekne.

Tir-Jářku: no, kde máš Matouška, co?

[Fabien]

Jářku: Žárlivej ptáku...zas moc ti podlejzat nebudu. Uděláme dohodu. Ty budeš mít její ucho a já ten zbytek, jo? +Natáhne k němu ruku.+ A jestli mě klovneš, neprozradím ti, kde tady hnízděj nejpěknější havranice široko daleko. +Dělá legraci, aby Tir pobavil a cpe se u toho jako nezavřenej.+

Tir: Takhle rozmazluješ všechny jako toho ptáka? +Pomalu se k ní i se židlí přisune.+

[Tirage]

Fab: hmm, přijde na to... usměje se na něj. já mám ještě Matouše... která holka může říct, že má dva ptáky? a mají svá jména - chovej se k nim normálně. jinak se s tebou nebudou bavit... mám je už hrozně dlouho - nebo oni mě, těžko říct... Matoušek je od Morfea. a Jářku - s tím jsem se už nějak našli, viď? byla to láska na první pohled. máme se, co si pamatuju. drbe Jářku na hlavičce

[Fabien]

Tir: +Tak vědkyně jsi mizerná a ještě k tomu neumíš počítat...ať to beru z jakéhokoli úhlu pohledu, tak počet tvých ptáků se jménem v tvém vlastnictví, stoupl na tři.+ Udělá zamilované oči.+ A co ty koťata a další zvířata? Na co se mám ještě připravit? Kdo mi tu dělá ještě další konkurenci?+ Pod stolem ji hladí po nožce.+ Žárlím, ještěrko!

[Tirage]

(dobrá - vytvořme si seznam zvěře! odškrtávej si. )

Fab: jeden génius stačí. počítat nemusím, budu se i nadíle řídit raději intuicí... jo, naši malí: dva malincí kocouři - Bróťu jsi viděl, Nefer mu dělá chůvu... a jeden malej černej ďáblík. taky psí mrňata máme nový - Bebe a Berryho, až vyrostou, tak se asi ani nevejdou do baráku... ty bydlej tady, asi jsou na zahradě. jo a v kanclu je naše malá Kerberossa - Růža, taky pes, hlídací a kousací. a Et ještě přinesla z Antikvariátu Knihovníka - orangutána... to je snad všechno... tady v tom světě. mimo naše kočky, staré a dobré, zvěř nerada cestuje, tak je tu asi neuvidíš... ten náš cirkus na kolečkách - jak se někde zdežíme, zvěř si nás už najde... povídá a začne ho krmit, aby se s havranem nehádali, krmí oba. pak Fabovi otírá koutky pusy, jak to krmení úplně nezvládla. Jářku protočí oči, něco zaskřehotá a poodletí si na jednu lampu rovnat a čistit peří. konkurence? jak vidíš, tak jí je spousta... a jedna roztomilejší, než druhá - koukne po Jářku a vyplázne na něj jazyk. pak se krásně usměje na Fabiena, to je dobře že trochu žárlíš...
a pak jí to doběhne se jménem? má vlastní jméno? ten tvůj... kulí na něj oči a zase se začne smát lehce pubertálně. a pod stolem mu přejede rukou po poklopci.

[Fabien]

Tir: +Nechá se krmit, mazlit a moc nevnímá, co říká Tir o zvířectvu. (Vlastně mu to jde jedním uchem tam, druhým ven.) +Teda to je zvěřinec, než si je všechny zapamatuju, tak mě sežerou. Ale s koťatama se mazlim rád...a taky s ještěrkama. +Chytne její ruku mezi stehny.+ Koleduješ si....+ Otočí se na Jářku.+ Hleď si svýho, havrane. + Všimne si, jak se pták tváří.+
tir, koťátko, jestli budeš tohle dělat, tak se nenajím a budu muset okusovat tebe. Kdeže je vlastně ten tvůj dívčí pokojík? +Jedním chvatem si ji posadí na klín.+ Jméno má, ale moc by mě zajímalo, jak mu říkáš ty...+ Přitiskne ji k sobě a hluboce ji políbí.+

[Tirage]

Fab: pokojík... to bys rád věděl... culí se na něj. stejně se budeš muset jít se mnou podívat a poradit mi, jaký si mám vzít na párty k Rebecce šaty... mám dvoje a nevím který. jdeš tam se mou, ne? k Rebecce? přistane mu na klíně a políbí ho a lísá se tvářičkou. svítí jí oči a zase se tak culí jméno... no to mě ještě nenapadlo, pojmenovat... zatím to byly - víš, spíš takové hmatové zážitky... stačilo pohladit... nemusela jsem volat jménem... stačilo říct "Fabienku, lásko, chci tě. vem si mě." a bylo to... snaží se mu držet ruce, aby na ni moc nemohl sahat, a s úsměvem se mu dívá do obličeje a provokuje ho slovně. sice je trochu růžová, ale moc se ani nestydí, spíš si užívá, jak Fab raguje na to, co říká.

[Fabien]

Tir:............ a já to omylem smazala... místo novýho povídání...
napiš to znovu, prosím...

[Tirage]

Fab: samosebou, že povel. políbí ho hezky a pohladí ho po čele lehce. ohlídat... ale já zase nejsem tak ... nepředložená, jako s tebou... kouká na něj psíma očima. a pak zase kouká přísně. ale přehlídka je od slova prohlížet... jenom prohlížet... mám v úmyslu jít v barvě rebelské pro tento svět: růžové! a slibuju si od toho, že budou přihlížející omdlévat... možná i zvracet z přecitlivělivosti... vytahuje se.

[Fabien]

Tir: To je mučení!!! Jestli budu smět jenom prohlížet, tak to mě budeš muset přivázat k židli....A upozorňuju, že jestli to bude nějaký moc odvážný modýlek, tak v něm nikam nepůjdeš! Jestli tam přijde ten bambula s vejložkama, tak ty jedině v burce! A růžovou mám rád...růžovou barvu má lektvar proti zvracení, takže ti přecitlivělí budou muset zkousnout i růžový protilék!