s Fabienem za hranice všedních dní

[Tirage]

Fab: no jo! sáhne po hodinkách a něco stiskne a rozezní se krásná strojková melodie. jé... žasne Tir.

[Fabien]

Tir: +To už jsou v kajutě a Fab se usadí na posteli pěkně do tureckého sedu.+ Pujč mi je eště...+žadoní na Tir a chňape po dalším čudlíku. Hodinky se rozkokrhají jako kohout.+ Budíček...

[Tirage]

Fab: ty tu... kokrháš! dyť to rozbiješ... chce mu strojek odebrat. a vůbec! hajat! hemží se na posteli a odstrčí faba o kus zadkem. obalí se dekou a zavrtá se ku spánku. nekokrhej... hajám!

[Fabien]

Tir: +Snaží se kokrhání zastavit, ale nejde mu to.+ Co s tím mám dělat?+ panikaří a snaží se taky si vybojovat místo na posteli.+ A ještě se roztahuješ. Pusť taky Fabíska...+ Rád by se taky ještě svalil a zachrupnul.+

[Tirage]

Fab: decentně jej vykolpa jen z půlky postele, když v tureckém sedu zabíral celou. sebere mu z ruky hodinky, pohladí je a řekne. teď už dost! nechte toho. a vzbuďte nás v devět to pěknou melodií. hodinky umlknou, Tir je položí vedle na stolek a zavře oči. a skori už spí.

[Fabien]

Tir: Jak to děláš? +kouká na hodinky. + To je nějaká kulišárna hrozná...+je nafučenej, že ho hodinky neposlouchaj a plácne sebou na postel.+ Jsem ubohej Fab, co si z něj i hodinky dělaj srandu...

[Tirage]

Fab: přeci takhle... vydechne ospale. přitulí si ho a olíbne a pohladí. tak se dá ukonejšit a domluvit se nejen s hodinkami, ale i s Fabískem

[Fabien]

Tir: Aha...no jo vlastně...+zafuní spokojeně a usne ukolébán jejím dotykem.+

[Tirage]

Fab: oba chrní jako mimina. a na postýlce to je mnohem pohodlnější, než na tvrdé palubě, kde je málo místa

[Fabien]

(na palubě je naopak místa mnohem víc.. )

Tir: + Je sice jako spící mimino, ale v koutku duše ho zlobí ty podivné hodinky. Umíní si, že až se probudí, dá jim co proto...chce, aby ho taky poslouchaly!!+