Molly: nejsem si úplně jistá... ale je tu jistá možnost. nevím přesně, o akou můru tu jde, ale jistě by šlo ji vyhladovět. ale to bys, Moll, nesměla nějaký čas ani kousek čokolády. a pro jistotu ani kakao, nebo kávu... vydržíš to? má své plány, ale nemůže Molly říct vše, aby to mátoha taky neslyšela
„Jakýkoli náhled na realitu, který není zvláštní, je lživý.“ Nail Gaiman
Et: +Zděšeně na ní vykulí oči.+ Ani kafe ne? Ale to přece....ani trochu kafe? Ani kapku?+ Těká očima z Et na Sama, jestli to myslí vážně.+
Sam: Co budu dělat, lásko? Čokoládu - to snad vydržím, ale kafe...? To se vážně rozložím na atomy...+ Ale když vidí, že se Sam i Et tváří docela vážně, zdrceně kývne hlavou.+ OK...já to zvládnu...Jak že je dlouhý ten nějaký čas?
Molly: políbí ji ruku, za niž ji drží. a aby všechno zlehčil a ona se nebála, trošku ji na hřbet ruky zaprdí pusou. a přitulí si ji k tváři. neboj. to půjde.
Molly: vážně se neboj. nebude to dlouho. pár dní, dva, tři. ne víc, než týden. taky se ji snaží uklidnit. ale důležité je, abys vážně nesnědla ani kousek.
„Jakýkoli náhled na realitu, který není zvláštní, je lživý.“ Nail Gaiman
Et: +Už Et zná - dva, tři dny, ne víc než týden...nebo měsíc.. Ještě jenou na ni pohlédne okem vyděšeného zajíčka, ale pak rozhodně prohlásí.+ To zvládnu...to bude v pohodě. Co ještě k tomu mám dělat? To bude stačit? Obstinovat od čokolády a kafe?
Molly: to je vidět, že ji nezná. Et by nikdy nelhala a jen tak netrápila Molly. nesnáší plané sliby a sama je nedává. taky falešné naděje a zastrašování. ano. to stačí. další nech na mě. neusmívá se, tváří se klidně. a pohladí ji rychle po druhé, volné, ruce.
Sam: neřeknu. to by bylo kontraproduktivní,. ale myslím, že to bude docela rychle vyřízený. taky se nemusíš bát. a pomůže jí, když budeš s ní. a taky ji můžeš hlídat.
„Jakýkoli náhled na realitu, který není zvláštní, je lživý.“ Nail Gaiman