ošetřovna

[mollyz]

Adam: +Počká, až spolkne lektvar, hladí ho po čele a stále šeptá, naléhavě, nechá proudit svou léčebnou energii. Je to vyčerpávající a na Adamův stav to má jen nepatrný vliv. Po chvíli si musí odpočinout. Drží dál svou ruku na jeho čele a zhluboka dýchá.+ Tak ještě něco vyzkoušíme...mladíku...+zašeptá si spíš pro sebe.+

[Manori]

*pozorně ji sleduje, co se bude ještě dít...*

[Rebecca Altamirano]

Konečně se vymotaly ze zácpy, neobešlo se to bez podplacení dopravní policie, protože nepatrně překročily povolenou rychlost. Zaparkuje a na okamžik zůstane sedět, ruce pevně sevřené kolem volantu. Zhluba se nadechne a vydechne, aby se trochu uklidnila. Pak koukne na Jasona a usměje se. Tak co myslíš, je lepší jet se mnou autem nebo se nechat přemístit? Uculí se.

[mollyz]

(Tak šup, šup - zlátky do práce!! )

Adam: +Sedne si mu za hlavu do tureckého sedu, položí si Adamovu hlavu do klína, znovu ho hladí a pak přiloží své horké dlaně na mladíkova víčka.+

Manori: Prosím, Man, modrá lahvička..stůl za mnou...Dej mu to vypít, mám málo rukou!+ Ani se po ní neotočí a zdá se, že se propadá do hlubin za Adamem.+

[Manori]

*mrkne naznačeným směrem, chňapne lahvičku a opatrně to do něj leje, aby se v tom neutopil*

[Rebecca Altamirano]

Vyběhne nahoru s Jasonem v patách. Krátce zaklepe a hned vejde. Rychle zkontroluje situaci a koukne na Molly. Jak je na tom? Můžu nějak pomoct? Nelení a postaví se vedle něj, jemně stiskne jeho ruku ve své.

[Jason]

*drží se jí jako klíště a když vejdou na ošetřovnu, trochu se stáhne, aby nepřekážel..jen kývne Man na pozdrav i neznámé doktorce, která se zdá být stejně plně zaneprázdněná*

[mollyz]

(Omlouvám se, už jsem tady, všichni moji nemocní!)

+Moc Rebeccu ani Jasona nevnímá, je s Adamem, hledá ho, když se jí spojení s ním ztrácí. Jen okrajově zaznamená, že Manori dala Adamovi vypít, co měla.+

Man: Víc...musí všechno....pak bude dobře...

[Manori]

*donutí ho tedy vypít vše do poslední kapky, div že skleničku nevyždíme*

[mollyz]

+Nakonec Adama najde. Někde na hranici jiné dimenze a pevně ho "popadne".+

Adam: Pevně se drž a všechnu bolest a slabost mi dej! Neboj se toho! +šeptá mu to s rukama na jeho čele. Jsou jako cesta, kterými proudí jeho nemoc do ní a její energie k němu. Moll sama neví, jak dlouho tenhle proces trvá. Možná deset minut možná hodinu. Nakonec má pocit, že je hotovo, nic dalšího k ní od Adama nepřichází. Sundá z něj ruce a ty pak ponoří do umyvadla plného studené vody. Ta začne za chvíli bublat a Moll si vyčerpaně sedne na židli.+

Přítomní: Víc toho nesvedu. Podle mě by měl být pohromadě.

Adam: Mladíku! Vnímáte mě? +říká to ovšem potichu, protože už moc síly zrovna teď nemá.+