kutloch pro zaměstnance

[Edward R. Vertuex]

Ed: +Vede Ed ku kutlochu.+ Hele, tak to se nepletu! Zapíráš přede mnou klobásky...+A taky se ještě otočí za Katty.+ Hele, to si vedle. Světice s touhle nechce nic mít. Katty se za ní honí a Mollyna uhýbá. Asi ti to přijde divný, ale šprtka si našla chlapa...+protočí oči.+ Ovšem jestli tě vezme do trojky, na to se jí klidně zeptej...A Katty si dej jako zákusek potom...+Kření se vesele.+ Já....a děti? +Zkřiví pusu...+Si se zbláznil! Eště by mě to furt někde votravovalo! Ale holku mám - nádhernou! A co ty? Jak tak poslouchám - furt je to tak, že vojedeš co vidíš...

(dál v kutlochu)

Ed: +Otevře dveře do kutlochu a vpustí Eda jako prvního.+ Tak prosim, vašnosti! Vínko se bude podávat hned, jak najdu čistý skleničky!

Fabien: +Cestou konverzuje.+ Kdo jste a co jste udělal se starým dobrým mamutem? Kde bych já vzal klobásového strýčka? Zákusek ze sestry? Ty mi povídej něco o klobásách, začínám se tu bát... Asi účinek klobásového jedu. +Povytáhne obočí a vykulí modrá kukadla.+ Tak Máří je jako štvaná zvěř... No, oni se nejvíc svatě tváří ti, co tím odčiňují hříchy a mají v hlavě pěkný prasárny, to je známá věc. S chlapem do trojky nejdu, dík. Já jsem náhodou cnostný od narození. +Hájí se a krčí rameny.+ Myslím to pokaždý upřímně, aspoň v tu chvíli. Ale ještě jsem nenašel tu pravou. Ale člověk nikdy neví, kdy si na něj štěstí sedne. +Svalí se do křesílka zakydaného nějakými svetry, nebo tak něčím.+ Krásnou? Tak to jsem celej zvědavej. Čisté sklo? Tos měl vzít v laborce, takhle z toho vína bude archivní. +Nešťastně poznamená, když vidí, jak to v kutlochu vypadá.+

[Fabien]

'Ed: +Najde přece jen něco docela vyleštěného (občas tam přiloží Memory ruku k dílu.. )+ Ty bys lezl do laborky? Když tam řádí Máří? No bacha! Ta je jak vyměněná. Žádný svatý pohledy. Dračice je to. Kámo - já je jednou slyšel....i přes trojitou zeď! +Naleje vínko a přivoní ke sklence.+ Zlatá máma. Víno dělá pořád úžasný. Moje Tirage je nádherná. Ty fakt nikoho nemáš?

[Memory]

( Neviem, či Memory je práve tá správna osoba, čo tam umýva nádobí... skôr by som to tipla na nějakého sanitára )

[Edward R. Vertuex]

Fabien: +Kýve hlavou.+ No o tom právě mluvím. +Sáhne po nabídnuté sklence a podívá se na ni proti světlu - ne na čistotu, ale na barvu vína.+ To jo, vaši měli vždycky fajnový víno. +Přičichne k němu.+ Jo, to je vůně mého studijního mládí! To bych poznal všude! +Upije doušek a mlaskne.+ A tu chuť nejspíš taky. Tak nádherná a tichá slečna, říkáš? A jak že se to jmenuje? No - občas někoho mám, ale není to ta samá osoba, abych tak řekl. +Odpoví celkem lehce a vychutnává víno. Poměrně rychle sklenku vyprázdní a nastaví k dolití.+ Trochu mě to už přestává bavit. Probouzet se vedle cizích lidí. +Upije z dolité sklenky.+ Jo. Máte to dobrý! Sem budu chodit! A co vlastně chceš, abych tu šéfoval? Ě, teda dělal? +Raděj blbne, aby se už nebavili o jeho vztazích. Na to je zatím málo opilý+

[Fabien]

Ed: +Tváří se spokojeně a je hrdý na matčino víno.+ No jo, skoro bych řek, že je každej rok lepší. Matka je skvělá. No jo, nachlastali jsme se toho dost, co? A Máří má taky dobrej splávek! Moje holka se jmenuje Tirage. Vůbec jsem to nečekal. Byla to naprostá pecka. Je jako ...+nedokáže najít pro ještěrku správné dokonalé slovo, tak radši oběma doleje víno a poctivě se zamyslí.+ No..hele, šéfuju tomu tady já. Molly si dělá hlavně laborku a šije. Pak tu máme doktorku Memory. Taky kočka..uvidíš! No, byl bych rád, kdybys dělal internu. A taky všechny ty kouzelnický choroby. Musíme se střídat. Každou chvíli sem vleze nějakej pokousanej blázen od potvory, co svět neviděl...zrovna teď tu máme jednoho takovýho.+ Zapálí si cígo.+ Jak to teď máš s hulením?

[Edward R. Vertuex]

Fabien: No dobře. Pro začátek dobrý. A pak se uvidí. Interna. No, asi bych se potom s tebou mrknul na ten případ. Pokousání říkáš? +Popíjí a rozvaluje se v křesle.+ Tirage? To je divný jméno. No, budiž ti přáno. +Velkoryse mu přeje jeho štěstí.+ A nové kolegyně si prohlídnu podrobně a rád. Všechny. +Těší se.+ Tak na zdraví vaší mámy a toho jejího! A nemysli si, že mi budeš poroučet. Toho bohdá nebude, abys se na mě vytahoval. +Pozvedne skoro prázdnou sklenku.+ Jak? S trávou jsme přestal ještě na škole. A jinak furt stejně. Nic mi to nedává a štípou mě z toho oči.

[Fabien]

Ed: +Fab se zašklebí.+ Copak já sem snad někdy někomu poroučel? Buď klidnej, chřestejši, já jen vedu porady, uděluju dovolený a píšu odměny...+doleje sklenky.+ Hele a ne že tady z toho uděláš hambinec. Tady se nešuká, jasný? (ehm.. ) A pokud jo, tak se zamkni a kolegyně obtěžuj po jejich pracovní době, jinak tady už vážně nikdo nic neudělá.+ Rozchechtá se.+ jo toho pokousanýho ti pak ukážu...+doleje znovu víno.+ Matka je pořád skvělá. Léto u ní bylo naprosto bombastický.

[Edward R. Vertuex]

Fabien: pch. Dovolenou si udělím sám a odměny... no,l k tomu se ještě vrátíme. A s tím šukáním v práci - já to nebyl, koho za to málem vyhodili při atestacích. Já, jak víš, jsem cnostný odjakživa. +Deklamuje jako básničku, jako jasnou věc a konstantu. A má pravdu .+ Spíš bych se kouknul na pacienta a pak to dopijeme, ne? Ať si aspoň zhruba pamatuju, co jsem viděl a vaší diagnozu a léčbu. +Nechá sklenku stát a zvedá se.

[Fabien]

Fab: +Málem se udusí, jak mu víno zaskočí, když Ed vážně hovoří. + Jasně, pojďme, počítám, že nad ním budou bdít sudičky.. + Vede Eda na lůžkové.+

[Edward R. Vertuex]

+Zacouvá zpět do kutlochu a nalije si třetí decku. Posadí se na místo s výhledem z okna a popíjí a čeká, jak se věci vyvinou. Po třech letech, kdy byl tak trochu mimo civilizaci, musel si poradit se vším a to dostupnými prostředky, na koleně, ho přepjaté dodržování protokolu a pravidel až tak moc nezajímá, připadá mu směšné. má za sebou ale i pět let v Metropolitní nemocnici a další štace, takže ví, že změna je život a není potřeba se upínat na jedno místo. Prohlíží si barvu vína a přemýšlí, jestli zudělal dobře, že se nechal od Mamuta ukecat, aby přišel sem. Jestli třeba raděj neměl přeci jen jet na Borneo zkoumat s výpravou místní parazity.+