ošetřovna

[Bruno Duvenblejt]

(jedině pod podmínkou, že ho nedá od hlavy po paty do sádry, aby nemohl šmírovat )

Dobrý den. Zamumlá. Potřeboval bych, abyste mě prohlédla. Spadl jsem ze stromu. Z vysokého stromu. A ještě mě pokousal pes. Vyklopí ze sebe, co se mu stalo.

[Memory]

(laach...to by som si nedovolila )

"Zo stromu?" nedokáže zakryť prekvapenie. "Čo ste tam robili? Ale samozrejme sa na to pozrieme. Mohli by ste sa vyzliecť?" povie okamžite, aby si to bruno nerozmyslel.

[Bruno Duvenblejt]

Přece jí nebude říkat, že ze smrku šmíroval, co se děje za okny Lupinovy ložnice. Sbíral jsem úrodu. Odsekne ironicky, nechápe její překvapení, že lezl na strom. Spíš, než co jsem na něm dělal byste se měla zajímat, co mě bolí. Hudruje, ale svlékne se. Do půli těla.

[Memory]

"Vy ste pán Duvenblejt, pravda?" povie odrazu, keď sa mu lepšie prizrie. Osobne sa síce ešte asi nestretli, ale zrejme ho už kdesi zahliadla. To mnohé vysvetľuje. Povie si vduchu. Prižmúri oči, keď sa s ňou rozpáva takým tónom. "Potrebujem sa vás opýtať na nejaké podrobnosti, aby som správne určila diagnózu. Čudovali by ste sa, aké rôzne zranenia môžu vzniknúť v závislosti od činnosti na takom strome." povie so smrteľne vážnou tvárou. "Ale k ostatným otázkam sa samozrejme tiež dostaneme. Takže kde vás to bolí...hovorili ste, že vás pokúsal aj pes?" pozrie naňho a pohľadom hladá kusanec. "Vyzlečte si prosím aj tie nohavice." povie vzápätí.

[Bruno Duvenblejt]

Odhalí vyhublé tělo, pokryté spoustou modřin. Ano. Bruno Duvenblejt, paní doktorko. Podiví se, že ho hned poznala. Bolí mě celá záda. Řekne už mírněji. Nejvíc tady. Sáhne si pod levou lopatku. Pak zápěstí. A ještě tady. Zapíchne prst na levou stranu žeber. No... ano... pokousal. Velice neochotně svlékne i ty kalhoty. Ehm... sem Ukáže na sedací část a když trochu odhrne látku, na bílé kůži se mu skví hluboký otisk dvou řad zubů.

[Memory]

"Tak sa na to pozrieme, pán Duvenblejt." položí tušku, ktorou si robila poznámky na stôl a podíde k nemu. Trochu sa zamračí pri pohľade na jeho doráňané telo. "Z koľkých metrov ste to asi spadli?" Zvesí si z krku niečo ako fonendoskop, prejde zaňho a začne ho počúvať. "Dýchajte prosím zhlboka. Bolí vás to pri dýchaní viac?" Obzrie si aj ten kusanec. "Ste si istý, že to bol pes?" opýta sa vážne. Potom sa zas vráti pred neho. Chytí ho za obe ruky, zdvihne mu ich nahor a potom ich zas potlačí dole. "Bolí to?" vezme tiež do rúk jeho zápästie a opatrne mu ním pokrúti. Keby Bruna čokoľvek bolelo, nech kričí. "Mohli by ste si ľahnúť? Pozrieme sa na tie rebrá." ukáže na vyšetrovacie lôžko.

[Bruno Duvenblejt]

Poslušně se otáčí, aby si ho prohlédla ze všech stran. Nevím, mohlo to být asi tak pět šest metrů. Ale můj pád tlumily větve. Proto tolik modřin. Dýchá zhluboka. Ne, nezdá se mi, že by to bolelo víc. Zavrtí hlavou. Ano, určitě pes. Štěkal, a taky jsem jej zahlédl. I přes tmu byl zřetelně vidět na sněhu. Nechá si se sebou dělat, co ona chce a jen drží. Au! Vyjekne, když mu zahejbá se zápěstím. Tohle bolí. Pak si jde poslušně lehnout na lůžko. Jak to zatím vypadá?

[Memory]

Popočúva ho aj spredu, povyklepáva a prehmatá mu rebrá. "Teraz to bolí?" zľahka zatlačí na miesta, ktoré ukazoval, že ho bolia, prehmatá mu brucho. Sústredene sa mračí, takže chvíľu Brunovu otázku nezaregistruje. "Zatiaľ to vyzerá na zlomené zápästie. Ale ešte by som to rada skontrolovala diagnostickým kúzlom." Povie, keď mu konečne pozrie do očí. "Ako sa inač cítite celkovo? Okrem tých bolestí spôsobených pádom nemáte nejaké problémy? So srdcom? S močením? So stolicou? Neberiete nejaké lieky?"

[Bruno Duvenblejt]

Když mu prohmatává žebra, sykne bolestí. Tohle bolí. Koukne na ni znepokojeně. Ne, srdce mám jako zvon. Chvíli hledí vyjeveně, pak se nahlas rozesměje, až bolest na hrudi ho přinutí přestat se smát. Tohleto mám naštěstí v pořádku, paní doktorko. S tím... hodí okem tam dole jsem nikdy žádné problémy neměl.

[Memory]

"Tak to je dobré." usmeje sa. "A čo tlak?" skôr než jej však stihne odpovedať, vezme niečo ako tonometer a tlak mu zmerá. Má ho trochu zvýšený. "Nezdá sa vám, že ste v poslednom čase v strese? Máte tlak mierne zvýšený. Spávate dobre? Mali by ste viac oddychovať." odloží prístroj a vytiahne prútik. "Tak, pozrieme sa teraz na tie rebrá a zápästie, dobre." Začne si potichu mrmlať nejaké zaklínadlá a prechádza prútikom nad Brunovým telom odhora nadol.