café bar

[mollyz]

Fab: +Kopne ho pod stolem a udělá na něj milý obličej.+ Drž jazyk za zuby, krasomile!

Patrik: Lektvary miluju. Je v nich něco úchvatného. Můžou vdechnout život i ho vzít, voní i páchnou...jsou tak citlivé na přípravu...Když je vařím, jsem jako posedlá...Vnímáte je podobně?+ Jak mluví, úplně se zasní, ale pak jí probere, co Patrik řekne Fabienovi.+ Vy jste byl v Africe? + Dychtivě se na něj zadívá, aby jí něco o tom vyprávěl, ale zase si všimne jeho rozpaků, tak také sklopí oči. +

[Patrik Pontus]

Fab: Hm... no spíš je tak trochu střílím... +prohodí lehce konverzačně a usměje se. Hned do sebe obrátí třetí panák.+

Molly: +Poslouchá ji celkem zaujatě a po tom třetím panáku se zdá být už celkem uvolněný.+ Jo, rozumím vám. +usměje se a pak se zamyslí.+ No, když tak nad tím uvažuji, tak spíš na nich mám rád to, že při přípravě jsem sám a mám klid. +řekne dřív, než by tomu stihl zabránit.... hm... tedy... víte jak to myslím? +koukne na Molly tak trochu zoufale.+ Jo...ehm... jo, byl. +potvrdí.+

[mollyz]

Patrik: +Pousměje se, ale spíš jí jen cuká koutek.+ Jistě...není problém, abychom se domluvily, kdy chcete být v laboratoři, abych se vám tam nepletla. +Rychle si zapálí cigaretu, ale své rozčarování jen těžko skryje.+ Mám jen rozdělaných několik léků, které budu ještě pár dní dodělávat. Myslím, že tak od pondělka budete mít v laboratoři klid. Vy vážně střílíte zvířata?

[Patrik Pontus]

Molly: +Zatváří se opět tak trochu vyděšeně.+ Já vás nechtěl urazit.... je to vaše laboratoř..... +zmlkne a hodí do sebe dalšího panáka a už se mu začínají pomalu dělat mžitky před očima, tak tak zoufale kouká, kde je to jídlo, aby to mohl trochu zneutralizovat.+ Uhm. +přikývne na ty zvířata.+ Máme to celkem v rodině. V domě jsem měl celkem pěknou sbírku trofejí... dokud.... +nedopoví.+ Hm... je tu ještě něco, co bych měl vědět v souvislosti s chodem nemocnice? +zeptá se neurčitě Faba nebo Molly.+

[mollyz]

+Obsluha konečně přinese jídlo, ale Molly si nic k jidlu neobjedná. Upíjí vínko.+

Patrik: Ode dneška je to i vaše laboratoř, Patriku. Až se zabydlíte, určitě si tam budete chtít přinést svoje věci....já tam trochu uklidím a budete mít dost prostoru. Jen asi...budu mít trochu potíže naučit se tam nechodit, kdykoliv mě to napadne.+ Na trofeje kouká dost vyděšeně.+ Vy...vy jste z rodiny lovců zvířat?

[Fabien]

+Hned, jak před něj obsluha postaví jídlo, začne se cpát jako nezavřený. +

Patrik: S provozem nemocnice? No, já myslim, že už všechno víš. Někdy sloužíme několikadenní služby v kuse, když ti ostatní jsou někde..ehm..pryč, ale takhle na začátku tě v tom samotnýho nenecháme. Katty ti bude vždycky k ruce a v laborce se domluv s Moll, ale neperte se mi tam, prosim...+pobaveně sleduje jejich diskusi. + Hele...tak to seš dobrej střelec, co? Kde ses to naučil? Já umím střílet leda z praku..

[Patrik Pontus]

Molly: Hmm... no jo. +opatrně, když vidí to její zděšení a tak úplně nechápe, proč je tak vyděšená.+ Je to taková... rodinná tradice. Vadí vám to? +zeptá se po chvilce.+ To, nějak zvládnem. +usměje se na ni upřímně, no jak jí tak chvilku hledí do očí, vzpamatuje se, opět se zardí a sklopí oči. A je docela rád, že před ním právě přistane jídlo. Pustí se do něj stejně hladově jako Fabien.+

Fab: Hm... Katty? +opět vyděšeně... pokroutí hlavou.+ Já to zvládnu, neboj. Prát se? To nééé. +pokroutí hlavou.+ Ženu bych nikdy neuhodil. +vyhlásí, jakoby to snad Fabien měl myslet vážně.+ No, celkem mi to jde. +skromně přikývne. Zasměje se.+ Tak prak je základ. Tak... my to tak máme v rodině. Učil mě to můj děda. +pokrčí rameny a dál do sebe láduje oběd.+

[Fabien]

Patrik: No páni...já jsem ze zemědělský rodiny. Matka má velkochov králíků, takže já umím králíky leda tak klepnout za uši. Na zvířata jsem nikdy nestřílel. My to v rodině nemáme. Někdo říká, že je to vzrušující...+ pusu má plnou a diskuse ho zaujme.+ Tvůj děda byl čím, že tě učil střílet?

[mollyz]

Patrik: Já zvířata miluju...nikdy bych na ně nestřílela..+sdělí mu rozhodně, ale už ne navztekaně. Dívá se na něj a nějak jí to všechno dohromady nesedí. Lovec, vědec, lékař v jedné osobě nesmělého muže...Na tu krátkou chvíli mu hledí do očí, a kdyby je nesklopil on, jen těžko by je odtrhla. + Ano..to určitě zvládnem. Jen prosím - mám silnou alergii na heřmánek. Mohl byste ho v laboratoři nepoužívat?

[Patrik Pontus]

Fab: Opravdu? Odkud vůbec pocházíš? +vyzvídá mezi sousty. Trochu se ošije, jak padne řeč opět na jeho rodinu.+ No... děda byl kouzelník, ovšem. +řekne hned úvodem, aby o jeho původu nepochybovali.+ Ale... já vlastně ani nevím, jak ta tradice vznikla. Můj otec je lovec, jeho otec je, otec otcova otce byl... +pokrčí rameny.+ Nevím proč, ale všichni jsme vždy stříleli jenom z mudlovských zbraní... pomocí kouzel je to moc snadné.... jenom mého bratra to jaksi nechytlo.. +dodá po chvilce.+

Moll: +Nejdřív na ni tak trochu překvapeně kouká, pak se ale vzpamatuje.+ Ne, ne.... já mám zvířata taky rád, ale ten lov.... víte, to tak nesmíte brát... i naši předkové lovili zvířata.... tedy samozřejmě, že lovili zvířata... my je netrápíme, taky se o ně v zimě staráme... jako normální myslivci, víte.... ehm... +se do toho chudák zas trochu zamotá, tak si radši dá další sousto.+ Heřmánek? +rád, že může změnit téma.+ Dobrá, dám si na to pozor. +přikývne.+