ošetřovna

[Fabien]

Paola: No..+zakření se.+ Úrazy se tam stávají často a zdaleka nejen kvůli lyžování. Asi ste tam krátce, co?+ mrkne na ní vesele a posadí ji na lůžko.+ Tak mi tu vaši pacičku ukažte...

[Paola Ricci]

Žeby prokleté místo? +pozvedne obočí+ Jsem tam teprve druhý den. Přijela jsem tam strávit dovolenou. No... moc jsem si ji neužila +povzdechne si smutně. Vyleze nahoru na lůžko a nechá ho, ať jí prohlédne zranění+ Vy tomu tady šéfujete?

[Fabien]

Prokleté místo? +rozchechtá se.+ To nééé...jen dost praštěné. Schází se tam hodně lidí a jiných pronárodů a tak se to tam občas semele.+ Opatrně prohmatává zlomeninu.+ Jo..jo...já jsem tu šéf...Narovnám to kouzlem, jo? +mrkne na ni a vytáhne hůlku.+

[Paola Ricci]

No, koukala jsem, že tam byla plná hospoda vojáků. Asi měli nějaké cvičení, nebo co +drží se statečně, když ji prohmatává zlomeninu, vlastně to není vůbec tak hrozné+ Jak myslíte, vy jste tu odborník +usměje se na něj a způsob léčby nechá na něm+ Jste opravdu docela milý na to, že jste doktor +prohlíží si ho zvědavě+

[Fabien]

Paola: +Vytáhne hůlku, přiloží ji na zlomeninu a zašeptá kouzlo. Ručka se srovná, ale modřina a trocha bolení zůstane. Usměje se na dívku.+ Na Mýtince jsou vojáci jako doma. Majitelka hospody jich má celou armádu... + Prohlíží své dílo a znovu prohmatává.+ Bolí? To musíte mít s doktory hodně mizerné zkušenosti, že vám přijdu milý...i když já pochopitelně jsem ten nejmilejší chlap na světě...+kření se jako andělíček.. +

[Paola Ricci]

+sleduje ho, jak jí spravuje zlomenou kost a ucítí v ruce mravenčení+ Tak aspoň je tam bezpečno. Byla jsem tam sice jen jeden den, ale líbilo se mi tam, jsou tam příjemní a ochotni lidi. Pokud mě teď dáte do pořádku, ráda tam strávím zbytek své dovolené +zavrtí hlavou+ Ne, nebolí. Jste opravdu šikovný a milý lékouzelník +pochválí ho+ Jak se vám mohu revanšovat?

[Fabien]

Paola: Bezpečno?+ povytáhne obočí.+ Tak to vidět, že jste tam teprve jeden den...ale strašit vás opravdu nechci. Určitě si zasloužíte krásnou dovolenou...+culí se dál +...Co vlastně děláte? A jestli se mi chcete revanšovat, tááááááák...+zamyslí se a vypadá jakoby mu to dělalo opravdu problém+....tak vás budu moct pozvat na kafe, jo?

[Paola Ricci]

Neříkejte, že taková armáda vojáků v jednom penzionu nezaručuje bezpečnost. Já jsem se tam tedy cítila příjemně, vojáci byli opravdu moc milí, i se zavazadly mi pomohli až k pokoji +nedá na ně dopustit+ Vy jste mi ale zvědavý. To se každého pacienta ptáte, co dělá? Jako součást léčby? +uculí se na něj vesele+ Na kafe? To bych vás spíš měla pozvat já za to, že jste mě tak hezky ošetřil. Ale když vám to opravdu udělá radost, moc ráda přijímám +věnuje mu milý úsměv+

[Fabien]

Paola: +Ty její ódy na vojáky ho bůhví proč štvou.+ No, nedávno jim tam něco vybouchlo...+utrousí, ale jak slečna přijme pozvání, hned ho naštvání přejde.+ Ne, ne, ne....zvu já vás - mám po výplatě ....a rozhodně se neptám každého...+přes uzdravenou ručku jí stáhne rukáv, co měla vyhrnutý.+ Máme tady nedaleko takovou cukrárnu..Máte ráda sladké?

[Paola Ricci]

Po výplatě? Tak doufám, že ji celou spolu nepropijeme a neprojíme +zažertuje+ Tu ruku jste mi spravil přímo ukázkově. Asi změním názor na doktory +zasměje se+ A čemu vděčím za tu čest, že zpovídáte zrovna mne? Že vy jste chtěl tím odvést mou pozornost od zákroku? +uculí se, že ho možná prokoukla a podá mu vyléčenou ruku+ Každopádně vám moc děkuji, pane doktore. Zachránil jste mi nejenom ruku, ale i mou dovolenou +usměje se vděčně+ Ano, mám moc ráda sladké... asi jako každá žena.