od Rebecca Altamirano » stř dub 04, 2012 6:14 pm
Sedí na posteli, na sobě pořád jen tu jeho košili a usmívá se. No nee, ty fakt tolik žárlíš? Usměje se šířeji. Ale no tak, lásko. Víš přece, že miluju jenom tebe. Mroukne svůdně. Vstane, dojde k němu a obejme ho. Ty bys přece taky očumoval, kdyby se před tebou najednou objevila nahá ženská, ne? Zkusí to s logikou.
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...