Jídelna

[Wenai Lafayette]

+nakonec si ho přece jenom všimne, otře si pusu od pomazánky a mlčky - protože pořád přežvykuje - se na něj trošku zoufake kouká, jako by nevěděla, co si s tím počít+

[Geralt]

+Jen se usměje a klídánko si odkráčí k sobě do pokoje, vůbec nechce Wenai nějak pronásledovat, nebo nedej bože obtěžovat svou přítomností. Cestou si pohvizduje jednu starou písen, co složil Marigold+

[Wenai Lafayette]

+vykašle se na to a jde si lehnout+

[Syriana Spinnel]

+V jídelně se připlantá Malteziovi do kuchyně a udělá domácí palačinky snad se všema možnýma náplněma+ Maltezie, běž se prosím zeptat Wenai, jestli si dá taky

[Maltezius]

+Maltezius je takový poněkud nešťastný a jako tělo bez duše, když se ho Syriana zeptá na Wenai, tak se k ní s cuknutím otočí+ Slečna Wenai... ona odešla, madam. +řekne dutým hlasem+

[Syriana Spinnel]

+Zatuhne v pohybu+ Jak to myslíš odešla? +zadívá se na něj přísně, ale když ho tak vidí tak se ho zželí+ řekni mi všechno, Maltezie +sundá si zástěru a sedne si na pracovní stůl+

[Maltezius]

No... +není si tak moc jistý, co všechno jí má říct a nervózně si zamne ruce+ Pan Viktor, totiž... měli spolu vážný rozhovor a ona pak odešla. +zaváhá+ On ji vyhodil. +vypadne z něj nakonec a vyděšeně si přikryje pusu rukou+ Promiňte, madam. +začne se hned omlouvat+ Mě nenáleží soudit činy pána domu. Promiňte. +sklopí oči a začne tam zase hned něco dělat+

[Syriana Spinnel]

+Oči se jí rozšířují údivem řím dál tím víc a víc+ U všech bohů to snad neudělal? +dostane ze sebe nakonec+ Přestan se mi omlouvat, jsi člověk a máš svůj názor, já mu to neřeknu. +sleze dolů a otočí se na okamžik od něj, protože s ní cloumá vztek+ Maltezie běž, pro zbytek dne máš volno.

[Maltezius]

Jistě madam. +řekne poslušně+ Děkuji madam. +ukloní se a odejde do svého pokoje+

[Syriana Spinnel]

+Opírá se dlaněmi o pracovní desku a je jí hrozně z vědomí že za to může. Pak se uklidní, sedne si ke stolu na který dá dva talíře sladkých palačinek, opře si hlavu o ruku a prstem si nepřítomně kreslí v cukru+