Čajovna

[Fernando Sucre]

Nef: Páni, tak to se ti teď musí žít líp, ne? Jako představa žít ve středověku. Možná tu elektroniku bych oželil. Ale spíš bych se tam cítil tak nějak divně. Není nad jednadvacáté století. Tak o nebezpečí mi říkat nemusíš. Už vím, že kouzla v jakékoliv síle rovná se nebezpečí a mám si dávat pozor na to, co říkám a dělám.

[Neferet]

Sucre: Jo o něco líp určitě, i když těch rozdílů není zase tak moc až na tu elektřinu a auta. +usměje se+ Takto je také nebezpečná, ale já spíš myslela, že nebezpečí se skrývá v tom, že se síla může obrátit i proti mě samé nebo se může stát něco, co jsem neměla v úmyslu, když jí dostatečně neovládnu a vymkne se mi z rukou. Ze začátku se mi stávalo běžně, že jsem sem tam zapálila omylem nějaký stoh a nebo si neúmyslně zalétla ke stropu a spadla na zem. +vysvětlí+ Ale její použití je také dost vyčerpávající, takže si musím dávat pozor jak a na co jí použiju.

[Fernando Sucre]

Nef: Když tě tak poslouchám, tak můj názor, že život bez kouzel je lepší, se jen prohlubuje. A pokud tě to tak vyčerpává, tak doufám, že kouzlíš jen, když máš společnost. Aby ti pak někdo mohl pomoct, kdyby ti to sebralo víc sil, než si doufala. ptá se zvědavě a vůbec si není jistý, jestli jí to může opravdu tak vyčerpat a nebo jestli tam funguje nějaká pojistka

[Neferet]

Sucre: Jsou chvíle, kdy bych chtěla být obyčejný člověk, ale zase někdy jsem ráda, že tu moc mám. +porčí rameny a vzpomene si na první setkání s Radou+ Když hrozí, že by taková situace měla nastat, většinou se mnou je Marius, aby ode mě držet potencionální nebezpečí. Ale už se i stalo, že tam nebyl a pro ten případ nosím +zamyslí se, jak to vysvětli+ takový přívěsek, který okolo mě utvoří neprostupný kruh, aby zabránil komukoliv se ke mě dostat. +řekne a napije se+

[Fernando Sucre]

Nef: Nějak se ty informace snaží vstřebat a zatím to vypadá, že to chápe. Radši se ale rozhodne držet se dál od téma kouzla a tak se zeptá na něco jiného. Marius je tvůj přítel? je zvědavý a tak si ani neuvědomuje, že se zeptal přímo a až když to vysloví, tak mu to dojde. Doufá, že Nef nebude připadat, že nějak moc vyzvídá.

[Neferet]

Sucre: Je to hodně složité. +řekne a napije se, musí se usmát, když se zeptá na Mariuse+ Ne, už není. Teď je pouze velice dobrý přítel, který mi hodně rozumí, a kterého vždy ráda vidím. +řekne s úsměvem+ Marius je můj posel a strážce, takže má nastarosti moji bezpečnost v Bemountu. +vysvětlí a usměje se jako, že se klidně může ptát dál, jestli ho něco zajímá+ A co ty? Jaká země je tvým rodným domovem? +zeptá se+

[Fernando Sucre]

Nef: No, původně je naše rodina z Portorika, ale žil jsem v Americe. Popravdě můj život není vůbec zajímavý snaží se to nějak zamluvit, protože je mu jasné, jak musí každá žena zareagovat, když se dozví celou pravdu.

[Styx]

Styx: +sleduje její reakci na noviny+ Copak nový Věštec? +zeptá se a sleduje let novin do ohně+ Hele, sem si to taky chtěla přečíst. +zašklebí se na ni+ Něco zajímavýho, že tě to tak nadzvedlo? +zeptá se a v hlase jí zaznívá trochu obavy+

Neferet: Ale, ani to nečti, nic zajímavého tam není, samé drby, vždyť to sama znáš, ne? +mávne rukou+

+nenápadně je oba sleduje, jak si hezky povídají a uvědomuje si, že Sucre je milý, inteligentní a sympatický kluk a přemýšlí nad tím, že kdyby Neferet už nebyla zamilovaná, tak by jí určitě přála tohohle kluka, a jemu zase ji, ale bohužel, to nezáleží na ní, nemíní se do toho vůbec starat+

[Neferet]

Sucre: Takže Portoriko. To zní zajímavě. +řekne, ale když vidí, že se z toho snaží vymluvit změní téma+ A co takhle rád děláš? Máš nějaké koníčky?

Styx: Kdyby tam nebylo nic zajímavýho, tak by ses tvářila jinak. +řekne klidně, ale očima těká k ohni+ Jo znam, ale ze skušenosti vím, že na každym šprochu .... +usměje se+ Ále vždyť je to jedno. Doma je mam taky. +mávne rukou, že si je přečte v klidu doma+

[Fernando Sucre]

Nef: Přemíšlí, že by jí řekl pravdu. No co, buď se s ním bude bavit dál nebo ne, nic jiného se stát nemůže. No dřív to byl útěk. Dalo by se říct, že to byl koníček. Víš, jak bych. No prostě. Byl jsem ve vězení, odtamtud jsem zdrhnul. Pak jsem se ale zapletl do něčeho většího a útěky a snaha přežít se stali tím jediním, co jsem dělal. Teď se snažím odpočívat. Rád se starám o Eillenina prcka, sem tam si něco přečtu. A nejlíp se cítím venku. v duchu si nadává, že měl říct, že ve vězení nebyl za nic vážného. Omluvně se podívá na Nef i na Styx a pohledem dá najevo, že bude chápat, když budou chtít, aby si odsedl.