Knihovna

[Wenai Lafayette]

+prohne se, zvrátí hlavu a hluboce dýchá, jak cítí jeho mužství pronikající do ní+

[Geralt]

+zasune se do ní až po kořen a spokojeně vydechne, do jedné dlaně hytí její prso, začne jej hníst a mačkat, dráždit bradavku, druhou rukou ji chytne za krček a drží si ji u stolu. Začne se pomalu rytmicky pohybovat tam a zpět+

[Wenai Lafayette]

+rukama se drží hran stolu, vzrušením přivírá oči a skoro nedýchá, chvěje se touhou a jeho ruka kolem krku to jen umocňuje+

[Geralt]

+výraz vzrušení v její tváři jen umocňuje to jeho, zrychlí přírazy, bere si ji silně, bez zbytečných něžností, kterou v tuto chvíli nejsou třeba+

[Wenai Lafayette]

+bez ohledu na něj, či cokoli jiného vyvrcholí, vlny orgasmu jí projíždějí v neuvěřitelné síle, vzepře se proti jeho ruce a nohama ho přinutí, aby byl na okamžik co nejhlouběj v ní a stáhne své svaly, čímž svůj orgasmuj jen znásobí+

[Geralt]

+zaboří se do neuvěřitelných hlubin jejího těla a cítí se zcela pohlcen stahy jejího těla, už jen pár tvrdých přírazů a i on vyvrcholí. Kapky potu mu padají z čela na její nahé ňadra, zvedne jí nohu a dá si ji opět na rameno a něžně ji oždibkává, popadá dech+

[Wenai Lafayette]

+bez hnutí leží na stole, zpod přivřených víček sleduje zaklínače, neschopna pohybu po takovém návalu touhy, pak se přece jen zvedne na lokti a dlaní mu setře z čela pot+

[Geralt]

Možná že být obyčejným mužem, by nebylo až tak špatné +praví, když už má pod kontrolou své dýchání a v očích mu hrají stříbrné hvězdy, něžně se od ní odlepí a pomůže jí se posadit+

[Wenai Lafayette]

+postaví se k němu, jednou rukou ho obejme, druhou pohladí po tváři+ Ty nikdy nebudeš úplně obyčejný. Ale neboj se, tvoje kouzlo vyhasnout nenechám. Nějak to zařídím. +políbí ho na tvář+

[Geralt]

+přitiskne svou dlaň na její a promne jí kůži+ nevím jak bych ti měl poděkovat, čarokrásná. Jsi dokonalá +pak zvedne cáry jejích kalhot+ ovšem tohle dokonalé není +zasměje se a ten smích hřeje na kůži jako plamínky+