Pokoj yohannky

[yohannka]

+navečer si tam odnesla půlku kytice růží, padne na postel a ohryzává ty čokoládový+

[yohannka]

+ a vzhledem k tomu, že je labilní, tak si tam trocha pořve+

[John Wilmot]

+jde zrovna úplně náááhodou kolem a když slyší vzlyky podívá se dovnitř a když vidí Yohannku jak pláče sevře se mu srdce, potichu dojde až k ní, klekne a pohladí ji po vlasech+ Ale snad byste neplakala. Vaší kráse slzy nesluší.

[yohannka]

+posmrkne a koukne na něho+ jak.. ste se sem dostal? +dojde jí že asi nezamkla a ani nedovřela+ musím vypadat hrozně! +rychle si veme kapesníček a vysmrká se+

[John Wilmot]

Tak hrozné to není. +usměje se a setře jí slzy+ Přece nebude tak zle. Copak se vám stalo?

[yohannka]

já jenom.. to je.. u mě normální... +že je taková labilní+ ale.. vy mě nemáte takhle vidět..a... už vůbec ne tu klečet!

[John Wilmot]

Před krásnými dámami já lečím k smrti rád, a před vámi obzvlášť. +políbí jí ruku+ Doufám, že se vám růže líbily.

[yohannka]

+usměje se na něho trochu opuchle a sedne si+ ale už... nemáte proč klečet! růže jsou skvělý, já... už jsem jich půlku snědla +zrudne+ víte, ony by se tu mohly rozpustit.. nebo.. by se na ně prášilo...

[John Wilmot]

+usměje se a sedne si vedle ní, ne moc blízko+ Hlavně že vám chutnali. +vezme jeden okvětní plátek do prstů a vsune jí ho mezi rty+

[yohannka]

To mě chutná všechno čokoládový +uculí se a docela nervoozně si plátek vezme a olízne si rty+ emm... a.. jak se vůbec máte?