Pokoj yohannky

[John Wilmot]

+dramaticky si povzdechne a sklopí oči k jejím rukám+ Mé srdce se souží steskem po vás. Mohu se vás zeptat... Šla byste se mnou na večeři?

[yohannka]

ale no tak! +usměje se+ po mě se vám nemá stýskat, musíte si najít někoho jinýho na stýskání, ale... no.. na večeři říkáte? +usmívá se+ noo.. nejsem proti

[John Wilmot]

+usmívá se + Nemohu za to, že zrovna vy jste mi učarovala. Dobrá, co kdybych se zde pro vás večer stavil?

[yohannka]

ale.. prostě.. to není dobrý, že zrovna já +koukne na něho tak jako mile, ale že naděje by si měl dělat u nějaké jiné+ nicméně, jíst se musí +ucul+ dobře, tak večer, to se snad stihnu namalovat +zasměje se+

[John Wilmot]

+soupne si chytne ji za ruku a políbí ji (tu ruku)+ Budu se těšit, krásná dámo. +a odejde+

[yohannka]

já také +usměje se a sotva za ním zapadnou dveře, tak jde proházet šatník aby našla pěkný šatečky dlouhý.. a jde si namalovat obličej na xicht - to zabere pár hodinek, známe+

[John Wilmot]

+zaklepe a čeká na svou dámu+

[yohannka]

+vycupitá načančaná z pokoje a usmívá se+ dobrý večer

[John Wilmot]

+usmívá se+ Dobrý večer, jste neskutečně krásná+ Políbí jí ruku, pak jí nabýdne rámě a odvede si ji k sobě do pokoje+

[yohannka]

+no docela zírá jak ji tam odvedl+ to snad... nemyslí vážně.. to je kretén! Mám já tyhle pitomce furt zapotřebí! +zírá na dveře a odedneška se zamyká... a rozhodně ho neobsluhuje.. a na snídaně do pokoje ať zapomene+