Zřícenina hradu

[Neferet]

+s úsměvem se o něj opírá a sleduje západ slunce+ Řekni mi, čím to je, že se s tebou cítím tak dobře? +zašeptá+

[Fernando Sucre]

Chvíli přemýšlí, ale stejně neví, co by řekl Protože nemusíš na nic myslet a všechno může počkat? zkusí nakonec a řekne důvod, proč se s ní cítí tak krásně.

[Neferet]

+zamyslí se+ Když k tomu přidáš neuvěřitlený pocit štěstí a bezpečí, tak to bude ono. +usměje se a dál sleduje západ slunce, přitom ho hladí po ruce.

[Fernando Sucre]

A co máš dneska všechno v plánu? Nezmizíš mi moc brzy, že ne? zeptá se a smutně se pousměje, protože dneska nechce být sám

(promiň, nějak nestíhám, budu tu tak jednou denně cca na půl hodiny, ale budu se ti věnovat)

[Neferet]

No co mam v plánu. +zamyslí se+ Chtěla jsem být jenom s tebou. +usměje se+ A jelikož mam dneska volno, tak ti můžu věnovat času, kolik jenom budeš chtít. +pohladí ho po ruce+

(to je dobrý, chápu to a díky)

[Fernando Sucre]

To jsem jenom rád usměje se, tentokrát veseleji Bohužel se ale budeme muset za chvíli vrátit, nevzal jsem sebou nic k jídlu.

[Neferet]

To je škoda. +zalituje+ Ale nemohl jsi tušit, že se tady tak zdržíme. +pousměje se+ Je tady moc hezky. +trochu se k němu přitulí+ Mohli bychom se sem někdy vrátit?

[Fernando Sucre]

Určitě, a když budeš chtít, můžeme tu i kempovat. Dokonce jsem tuším někde zahlédl ohniště. Můžeme si tu udělat menší stezku odvahy jiskří mu v očích jeho neposedné plamínky

[Neferet]

To by bylo skvělé. +zářivě se usměje+ Táborák, buřty, zpívání nad ohněm, stezka odvahy, spaní pod širákem... +oči jí svítí nadšením+ Já jsem rozhodně pro. +kýve hlavou+ Tedy pokud se se mnou nebudeš v lese sám bát. +usmívá se+

[Fernando Sucre]

Já a bát se, to ty, aby ses netřásla strachy. Připravím takovou stezku odvahy, že na ní do smrti nezapomeneš směje se.