Pokoj v prvnímm patře vlevo

[Syriana Spinnel]

Tak aspoň že to nejsou paterčata že +směje se

[Viktor Lafayette]

To bych potřeboval velkou rákosku. +zasměje se+ Nemáš hlad miláčku? +zeptá se starostlivě+

[Syriana Spinnel]

Jo a já náhradní nervy. No vlastně jo, mám. Ale jestli to pak zasejc všechno vyhodím, tak už mě to naštve

[Viktor Lafayette]

A přeješ si snídani do postele, má paní?

[Syriana Spinnel]

+se zasměje+ dneska né, dokud ještě můžu vstát z pelíšku tak néé, ale neboj tvá chvíle přijde až budu jak koule +vstane obleče si jeho košili a jde se podívat z okna+ jůů tam krásně svítí sluníčko

[Viktor Lafayette]

+taky na sebe něco hodí a chytne ji za ruku+ Máš pravdu je tam nádherně, mohli bysme se jít pak projít.

[Syriana Spinnel]

+víc už se jí oblíkat nechce, stejně má tu jeho košilu skoro po kolena+ to musíme +řekne nadšeně, protože se těší jak se nabije sluníčkem+ ale teď snídaně +ruku v ruce zamíří z pokoje+

[Syriana Spinnel]

+když vejde zatáhne okno, zahrabe se pod peřinu. Není jí dobře a navíc má jakousi smutnou, kdoví proč si myslela, že Wenai bude ráda. Nějak to na ni dolehne, přetáhne si peřinu přes hlavu a trochu si potichu popláče+

[Viktor Lafayette]

+přijde do pokoje a přitulí se k ní+ Lásko neplač. Miluji tě. Jenže ji mám taky rád. Hodně jsme toho spolu prožili. Nemůžu ji jen tak opustit. Miluju tě... +nějak mu dojdou slova+

[Syriana Spinnel]

+si rychle utírá zatracené slzy+ já přece too... nepláču +pofňukne+ Jenom jsem myslela... Vždyť ji přece neopouštíme... Také mám Wenai ráda. +přitulí se k němu a připadá si poněkud hloupě+