Zbrojnice

[Wenai Lafayette]

+nahmatá jeho ruku a stiskne ji, dech se jí uklidňuje, ve tváři blažený výraz+ Dokonalý, +zašeptá+ Prostě dokonalý.

[Geralt]

+přitáhne si ji na hrudník a usmívá se takovým tím opilým úsměvem, jenže tentokrát je opit vášněmi+ Wenai, takové spojení, jsem prožil poprvé v životě +zasměje se+

[Wenai Lafayette]

+samolibě se usměje a probírá se mu chloupky na břiše+ To jsem ráda, že to bylo se mnou. Musim říct, že ty taky nejsi k zahození. +podívá se na něj a usměje se+

[Geralt]

Víš jsem moc rád, že jsem tě nenechal utopit se, o tolik bych přišel +přitáhne si její prsty a políbí je+ ó má paní ty mi lichotíš, to tvé tělo se mnou dělá divy +pohladí ji po křivce hrudníku+

[Wenai Lafayette]

+usměje se a vyšvihne se na něj, obkročmo si mu sedne na břicho, skloní se k němu a spiklenecky mu zašeptá do ucha+ Mám tě ráda, ale nikomu to neříkej, hlavně Geraltovi ne.

[Geralt]

+je trochu překvapený když na něj sedne, ale líbí se mu to. Dlaněmi jí jede podél boků bříška nahoru až na ramena a když mu šeptá do ucha usměje se+ Neboj se, Geraltovi to nikdy neprozradím, nechám si tuto cenou informaci jen a jen pro sebe +mrkne na ni a políbí ji+

[Wenai Lafayette]

+usměje se a vrátí mu polibek, pak se narovná a zkoumavě si ho prohlíží, pohladí ho po hrudi a po ramenou, trochu nevěřícně zavrtí hlavou+ Jsi tak krásný.

[Geralt]

+no tak teď pro změnu zavrtí nevěřícně hlavou on. Rukama ji jezdí po bělostných stehnech, sem tam trochu škrábne nehtama+

[Wenai Lafayette]

No vážně, nemůžu si pomoct. Ty svaly, jizvy a hlavně ty oči. Jseš prostě kus chlapa. Aspoň zvenku. Jaký jsi vevnitř ukáže až pitva. +zasměje se cvokle, skloní se k jeho rtům a pošoupne se zadečkem tak, že zavadí o jeho mužství, pak ho políbí+

[Geralt]

Wenai +než však stihne cokoliv říct uzamkne mu rty v polibku, když zavadí klínem o jeho mužství, cítí jak se opět probírá k života a pomalu tvrdne+ chystáš se mne pitvat krásko? +zeptá se se smíchem, doufá, že řekne ne+

(krásko moje, jdu spát, jinak zítra budu nepoužitelný, políbení)