Pokoj v prvnímm patře vlevo

[Viktor Lafayette]

+vzbudí se a zrak mu padne na Syrianu, je tak nádherná jako víla, něžně ji pohladí po ramínku+

[Syriana Spinnel]

+v polospánku se k němu jenom přivine a obejme ho rukou. Po nějaké době otevře studánkové oči a pohlédne na něj+ dobré ráno +zývne+

[Viktor Lafayette]

+usměje se a políbí ji na líčko+ Dobré ráno, lásko. Jak jsi se vyspala?

[Syriana Spinnel]

+protáhne se a zachumlá se ještě pod peřinu+ přímo pohádkově +pohladí ho po bříšku+ a ty můj muži?

[Viktor Lafayette]

Zdálo se mi o tobě. +při té vzpomínce mu zacuká v rozkroku+ Vidím tě všude.

[Syriana Spinnel]

Nepovídej +pousměje se+ a co se ti o mě zdálo +zeptá se zvědavě, zvedne se a podepře si hlavu rukou dívaje se mu do očí+

[Viktor Lafayette]

Zdálo se mi +začne a pohladí ji po ňadru+ že jsi byla princezna +rukou sklouzne na bříško+ Uvězněná ve věži. +pohladí ji po závojíčcích+ Zlou čarodějnicí. +lehce jí zmáčkne poštěváček+ Tak jsem tě osvobodil. +vsune do ní prst, jen na okraj, ale pomalu ho posouvá hloubš+ Pak jsme se milovali, na lesní mítině. Mech byl zelený a nebe modré.

[Syriana Spinnel]

+nejprve zalapá po dechu, když ji rajcovně pohladí po závojíčcích, pak ale zalapá po dechu, když do ní začne pomalinku vnikat+ to si jistě zasloužíš odměnu můj statečný rytíři +uplně si představí, jak musel být ten mech heboučký a nebe jako vymetené. Pohladí ho po bříšku a rukou sjede do slabin, pohladí ho po jeho údu a začne se k němu víc tisknout+

[Viktor Lafayette]

Taky si myslím +přitiskne se k ní a žádostivě ji políbí+

[Syriana Spinnel]

+nohy proplete s jeho a stiskne mu jeho zvedající se tvrdost. Pak se na něj usměje a s blýsknutím v očkách se začne sunout dolů, deka se přes ni přelije jak pod ní zmizí, chvíli ho hladí prstama po stehnech, chvíli ho olíbává ve slabinách, než ho vezme do úst a žalud mu obrkouží jazykem+