Zahrady a les

[Wenai Lafayette]

+když ucítí divoký nespoutaný orgasmus valící se jejím tělem jako vše ničící povodeň vykřikne a její steny přejdou do hlasitého křiku taky, je jí jedno, jak daleko se ten křik nese, protože je na vrcholu rozkoše+

[Geralt]

+stahy jejího už tak těsného zadečku kolem jeho tvrdosti jsou nesnesitelně nádherné, až má pocit že ho asi ta rozkoš zadusí. Hlavu má plnou jejích výkřiků a hučí mu v ní jako ve včelým úlu. Prudce si ji na sebe narazí a zatopí temné údolí mohutným orgasmem. Drží si ji na sobě přišpendlenou občas ještě přirazí, aby ještě umocnil ten prožitek+

[Wenai Lafayette]

+křik zeslábne do rychlého oddechování, leží uvolněně, oči zavřené, vychutnávaje si poslední dozvuky té neuvěřitelné jízdy+

[Geralt]

+drží ji tak těsně u sebe, že si říká že asi nemůže dýchat. Když se donutí zase normálně myslet - což trvá poněkud déle, opatrně z ní vyklouzne a přitáhne si ji do náruče a chová ji jako křehounkou panenku, je mu jasné, že kdyby jí tohle někdy řekl, tak ho asi zabije, ale líbí se mu ji tak držet+

[Wenai Lafayette]

+schoulí se v jeho náručí prsty mu kreslí spirály na hrudi a sotva slyšitelným hlasem zašeptá+ Miluju tě.

[Geralt]

+paží ji objímá a druhou rukou ji hladí po vláskách. Její tichá slova mu neujdou a jeho srdce při nich udělá snad přemet+ Taky tě miluji +šeptá jí do vlásků a políbí ji do nich+

[Wenai Lafayette]

+jeho blízkost a ruce ji ukolébávají do spánku, zavře oči a usíná+

[Geralt]

+cítí její zklidňující se dech a jak se jí uvolňuje tělo, jen ji přikryje dekou co tam mají a nepohnul by se třeba věky,jen aby ji mohl takhle držet a hlídat její klidný spánek+ Miluji tě, ty má pekelnice pekelná +brouká jí tiše do vlásků+

[Geralt]

+ráno a světlo se plíží ztichlým lesem a jitřní vzduch je vlahý a studený. Jen ji ještě víc zakryje, aby jí nebyla zima a stále ji drží. Sem tam se sehne a líbne ji na čelíčko jen z pouhé potřeby to udělat+

[Wenai Lafayette]

+vzbudí se a protáhne se, na tváři úsměv, pak otevře oči a podívá se na něj+ Krásný ráno.