Zahrady a les

[Geralt]

+opře se čelem o její, vdechuje její vůni a pak se s úsměvem na rtech odtáhne a vezme ju za ručku+ já vím, já vím, říkala jsi žádná romantika, ale ten mořský vzduch mi asi omámil mozek

[Wenai Lafayette]

+pomalým krokem se vydá k tvrze svoji ruku v jeho+ No myslím, že bych svůj výrok mohla změnit na žádná nechutně přeslazená romantika. Bylo to hezký. Bylo to tebou.

[Geralt]

+blískne se takovým tím lišáckým úsměvem a líbne ji na ramínko, jak tak jdou+ Ach má krásná dámo, jak mne hřejí vaše slova u srdce

[Wenai Lafayette]

I vy jeden svůdníku. +mrkne na něj a dělá jako že se červená+

[Geralt]

+uculí se a už jsou jen pár metrů od stájí+ projedeme se zítra na koních? +otočí se k Wenai a sevře ji v náručí+

[Wenai Lafayette]

+obejme ho+ Když nebude pršet mohli bysme. Vatt´gherne je mi s tebou hezky, až se bojím, že se to musí každou chvíli rozsypat. Jak střepy snů. Ale nejspíš jenom blábolím. +pustí se po pěšině+

[Geralt]

Nechme osudu, co si pro nás přichystal, krásko. Proč se schovávat pod strom, když je nebe bez mraků. +pomalým loudavým krokem se vydá za ní+

[Wenai Lafayette]

+když vejde do tvrze rovnou zamíří do patra k sobě+

[Geralt]

+Hřebelcuje Klepnu a něco jí mumlá do uší,. Pak se rozhodne že ji ještě vyšpricuje, tak to taky udělá, a zase ji znovu vyhřebelcuje. Duchem je však téměř nepřítomen, přemýšlí totiž proč Wen vypadala tak zvláštně. Klepna mu stoupne na nohu+ Aůů, vždyť jsem ti nic neudělal +ohradí se a Klepna mu zkousne čelistí u hlavy+ no jo no jo porád, už jsem zase tu

[Wenai Lafayette]

+pořád si něco mrmlá, když pžijde do stájí vchodem z domu, na rameno si dá ohlávku, chytne sedlo a rázuje ke koňovi, pak se ale zarazí, když uvidí Vatt´gherna a pustí si sedlo na nohu+ Áu, to by se na to jeden vysral! +poslakuje po jedné noze a rukou si drží palec na té druhé+