Zahrady a les

[Syriana Spinnel]

John: Hodně jsem o vás slyšela hrabě, jestli je pravdou alespoň polovina z toho, jste vskutku Velký muž +zakření se+ Máte zde nějaký doprovod?

[Syriana Spinnel]

Wenai PM

[John Wilmot]

Syriana: Nemám, nikdy nechodíím s doprovodem, já ho vždycky získám až později. Bylo by asi nemístné zeptat se jestli byste měla zájem?

[Syriana Spinnel]

Hrabě, vy byste se chtěl oženit? +zasměje se+ leč bohužel vás musím zklamat, můj budoucí choť korzuje někde zde poblíž

[Syriana Spinnel]

Promiňte +řekne tak všem+ musím si na chvíli... +odběhne do domu kde se zašije na chvílu do ložnice+

[John Wilmot]

Já už bohužel ženatý jsem, ale moje žena je jaksi... daleko. Jistě madam. +když si musí odskočit, usměje se na ni+ Pak se koukne na Wenai+

[Rebecca Altamirano]

Syr: No jo, usoudila jsem, že černou bude pro dnešek lepší odložit. Uculí se. Jasně, utíkej.

Wen: No ani se ti nedivím. Ale já osobně věřím, že pro Victora jsi svatbu připravovala rozhodně naposled. Mrkně na ni.

John: To vám věřím, že jste tu šťastný, pane. Usměje se a v očích jí zajiskří.

[Wenai Lafayette]

Becca: Jestli myslíš, že se já jako vdám, tak ani omylem.

John: Hrabě, tak ženat jste a stejně tu děláte takový... vylomeniny.

[John Wilmot]

Becca: Aby ne, když jsem tu zůstal as tak okouzlujícími dámami. +s potěšením si je prohlédne+ Slečno Wenai, máte naprostou pravdu, nevdávejte se. Já jsem to udělal a dodnes toho lituji. Leč nebylo zbytí. A navíc ve vašem případě by svět přišel o potěšení z opravdu půvabné ženy.

[Rebecca Altamirano]

John: S úsměvem potřese hlavou. A pro ženy je doslova potěšení pobývat ve vaší společnosti, protože každá si s vámi připadá jako ta nejkrásnější. Usměje se.